**TÁBOR STARÝCH LVŮ**

Již před šesti lety jsme uspořádali první tábor pro bývalé členy oddílu, pro Staré lvy, a letos jsme tuto tehdy velice úspěšnou akci zopakovali, samozřejmě se zcela jiným programem.

Druhý Tábor Starých lvů začal již na nádraží, kde Lucínek přečetl dopis jistého Jacka (čti Džeka) slečně Liss. V tomto dopise mladík vysvětluje své milé, že se vrací na Aljašku opět hledat zlato, kterého původně přivezl dostatek, ale které brzy rozfofroval v hernách…

Všem bylo jasné, co se bude hrát – Zlatá horečka! Ne všichni tuto velkou celoroční hru Miloše Zapletala na motivy aljašských povídek Jacka Londona zažili, ale každý zakrátko, prakticky hned po příchodu do tábora, pochopil: Nic tu nebude zadarmo. Ani jídlo!

No a na to všechno si musely dvoučlenné party, v jednom případě tříčlenná, vydělat. První a slušně placená práce byla „stavba srubu“, v našem podání stavba stanů. Pak si dvojice mohly vydělat třeba stavbou hřišť, ale také vyprazdňováním obsahu naší latríny. Každá práce byla nějak finančně ohodnocena a kdo si vydělal dostatek herních peněz na živobytí, nemusel později prodávat zlato.

A jak se to zlato získávalo? To se nějak do tábora dostala informace, že na tom či onom potoce či řece se našlo zlato. V tu chvíli začala opravdová honba za zlatem. Každá parta si rychle vzala zlatokopeckou výbavu, v níž nesměly chybět claimovací kolíky, a chvátala podle mapy, kterou musela předtím také koupit, do míst nálezu zlata. Kdo našel „zlato“, získal nultý zábor, ke kterému se postupně připojovaly další party buď proti proudu či po proudu, to jak se která parta pro co rozhodla.

Velkou událostí bylo dozajista putování, přesněji cesta za psy, kteří se splašili při setkání s medvědem. Medvěda sice skolil jeden z parťáků, ale psi utekli a postupně ztráceli ze saní potraviny, které pak zlatokopové museli hledat. Kdo kolik a čeho sehnal, podle toho večer dostal potraviny, ze kterých si mohl uvařit večeři. Bylo to zajímavé.

Tohoto neobvyklého tábora se zúčastnilo sice jenom devět členů, ale ti prožili sedm opravdu krásných a programem nabitých dnů, o což se postaralo pět vedoucích, dva kuchaři a jedna zásobovačka. Kdo na tomto táboře byl, můžete vidět na titulní stránce tohoto časopisu. Jen snad dodám, že se tu sešel otec od rodiny s někým, kdo ještě před rokem chodil do Lvíčat, majitel kadeřnictví s dělníkem z Lega, ale také studenti se zaměstnancem ČKD Slaný. Kdo je dnes kdo, bylo najednou úplně jedno. Tady si byli zase všichni rovni, tady se na týden stali opět hochy ze Lvíčat.

Fotografie jsou na tomto místě

tumaj
2016-09-02
počet zobrazení: 2055