Závod na saních - start
Závod na saních - start
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
174. výprava Pavoučků
417. výprava Lvíčat
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


140. výprava Pavoučků

První výprava Pavoučků oddílového roku

Bylo zachmuřené sobotní ráno patnáctého října roku 2016. U rozdělovského kostela se krátce po osmé hodině začali scházet členové družiny Pavoučků, patřící do oddílu Lvíčata. Zprvu to vypadalo, že účast nebude nijak velká, ale v posledních minutách před stanoveným časem srazu najednou dorazili další, až nás bylo dvanáct.

Tucet Pavoučků vyrazil pod vedením Fandy a Tumaje směrem k Energii a pak zamířil k lesu. Ještě na silnici, která pár desítek metrů dál končí, vedoucí nakreslili na asfalt několik čar a Tumaj předvedl, co se po Pavoučcích žádá. Měli hodit tenisák pokud možno tak, aby se vždy jen jednou dotkl v poli mezi dvěma čarami. Každý nastoupil celkem ke třem pokusům a dosažené výsledky se sčítaly. Možná překvapivě, ale zcela zaslouženě zvítězil Dominik.

Konečně jsme vešli do lesa, kde Tumaj vyzval nováčky k výrobě výkonnostních kolíků, při čemž jim asistoval. Ostatní zatím pod Fandovým vedením hráli překřižování právě výkonnostních kolíků. Z této soutěže vítěz sice vzešel, ale výsledky se nepočítaly do bodování, protože se nezúčastnili všichni přítomní.

V tuto chvíli měli všichni Pavoučci svůj výkonnostní kolík, i když Ondra ho měl půjčený od svého staršího bratra Petra, kterého můžete znát ze Lvíčat pod přezdívkou Detr, a s nimi byl každému vyznačen výsledek jeho snažení v kutálení puku po cestě do dálky. Celkem ve třech kolech se každý pokusil poslat onen plochý i kulatý předmět co nejdále. Tady na lesní cestě to nebylo tak lehké, jak se může na první pohled zdát. Po ukončení závodů měl svůj výkoňák nejdále Lukáš.

Úplně v hlavních rolích se výkonnostní kolíky představily v následující soutěži. Děti vytvořily kruh, do jehož středu položil Tumaj pomůcku z předchozí soutěže, tedy puk. Ten se stal cílem, ke kterému vždy na odpočítání všichni hodili svůj výkonnostní kolík. Kdo byl nejblíže, získal bod, a kdo je měl tři, končil. Jako první oněch tří bodů dosáhl opět Lukáš.

Neušli jsme příliš daleko a následovala soutěž další, v níž se měl hody tenisákem uvádět do pohybu gumový míč, který měl se dokutálet určitou trasou. Každý měl dva pokusy a lepší výsledek se mu počítal. Skvělých časů v obou kolech dosáhl Tobi, ale Bonbón byla přeci jenom lepší.

V průběhu právě popsané soutěže začalo drobně pršet a hned se objevily hlasy: „Půjdeme do klubovny.“ Deštík však byl drobný a než jsme soutěž ukončili, ustal. Odpoledne nás pak příroda odměnila i příjemně hřejícím sluníčkem.

Pro další soutěž této výpravy Fanda vytyčil trasu, kdy bylo nutné proběhnout brankou, kterou tvořily vždy dva dosti blízko rostoucí stromy. To nebylo všechno, co závodníkům kladlo nějakou překážku. Oni totiž za sebou museli táhnout šestimetrové lano. I zde měl každý dvě možnosti dosáhnout nejlepšího výsledku, ale to se vždy může podařit pouze jednomu, což byl tentokrát Lukáš.

Došli jsme do vysokého smrkového lesa, a protože bylo pár minut po poledni, pustili jsme se do obědvání.

Na tomto místě jsme se zdrželi déle, protože zde proběhla soutěž podobná petangu, ale házelo se zde šátkem, který nesměl být zauzlovaný, k míči, který nahrazoval prasátko. Kdo dohodil šátek nejblíže k určenému cíli, získal bod a pro další kolo házel „prasátko“, takže měl možnost poslat ho do vzdálenosti, která vyhovovala jemu. Zde se nejvíce vedlo Bonbónovi, která zde získala již druhé prvenství na této výpravě.

Nešlo však vždy o vítězství v té které disciplíně, ale především o zábavu, a té si Pavoučci užili opravdu hodně.

Před odchodem z tohoto místa Tumaj vyzval nově příchozí členy, aby zůstali na místě, pak zvolal: „Deset.“ Ostatní se rozprchli do okolí a schovali se. Názorná ukázka, co je to naše „desítka“. Příště už ji budou hrát všichni.

Přešli jsme silnici vedoucí do Libušína a v těchto místech cestu do lesa uzavírá závora. I taková věc se může stát rekvizitou pro naše závody. Postupně všichni odstartovali, prolezli mezi závorou a vzpěrou, tedy trojúhelníkem, pak podlezli závoru, oběhli její druhý konec, vrátili se okolo na výchozí místo, a to ještě dvakrát. V tomto rychlostním závodě zvítězil náš rychlík Vašík.

Následovala desítka, kterou již hráli všichni. Někteří úspěšně, jiní byli nalezeni. On totiž některý z vedoucích zvolá číslo (nejnižší může být desítka – odtud název), všichni vedoucí zavřou oči a vyzyvatel počítá do vyřčeného čísla. Pak vedoucí otevřou oči, chodí po cestách a hledají, zda se někdo neschoval špatně. Takového jedince pak jmenují a on prohrál. Kdo není nalezen do konce hry, získává prestižní bod. Pak ještě platí, když vedoucí někoho vyvolají a on je ve skutečnosti jinde, jde o takzvané „spálení“ a dotyčný získává samozřejmě bod, protože nebyl nalezen.

Došli jsme na mýtinu, kde bylo dostatek pařezů k dalšímu závodu. Všichni začínali postupně na stejném místě a házeli tenisovým míčkem na stejný pařez. Kdo se strefil, házel v dalším kole od prvního cíle na druhý. Kdo se při prvním pokusu nestrefil, opakoval hod na stejný terč. Úkolem bylo za co nejméně kol se dostat až k pátému pařezu. To se podařilo jako prvním, tedy ve stejném kole, Ele a Barborce.

Zatímco se děti snažily strefit pařezy, rozmístil Fanda v území mezi třemi cestami, tedy v jasně ohraničeném trojúhelníku, pětadvacet očíslovaných lístečků, na kterých bylo ještě vždy jedno slovo. Úkolem Pavoučků pak bylo do předtištěné karty přepsat, samozřejmě předtím v terénu najít, všechna slova, tedy celý text. Toto se nejrychleji podařilo Bonbónovi.

Když úkol splnil i poslední, uklidili jsme po sobě, což znamená, že jsme sebrali všechny lístečky i s napínáčky, které je držely na stromech.

Od místa poslední popsané soutěže jsme pak šli delší dobu a naši chůzi přerušilo jen pořizování společné fotografie.

Nebyli jsme daleko od Kladna, ale čas byl ještě na dvě soutěže. Ta první byla pro jednotlivce a jednalo se o klasický člunkový běh, ve kterém soutěžící vyběhne, přinese první z míčků, v našem případě golfový, vrátí se za startovní čáru, zde míček pustí na zem a běží pro druhý. Tak to jde až k poslednímu, tedy pátému. S tím když se vrátí, stopuje se mu čas. Asi není překvapením, že tento běžecký závod vyhrál Vašík.

K poslední soutěži nechal Tumaj rozdělit Pavoučky do dvou stejně početných družstev, která pak měla za úkol podávat si tenisák mezi nohama od prvního k poslednímu. Ten pak běžel dopředu, předal míček druhému a tak to kolovalo do okamžiku, kdy se prostřídali všichni členové družstva. To nakonec úspěšnější prohrávalo již dva ku jedné, ale nakonec Vašík, Tobi, Barborka, Honza, Dominik a Vítek dokázali strhnout vítězství na svoji stranu.

Teď už byl čas na návrat. Před rozdělovským kostelem nás již očekávali rodiče či prarodiče našich členů, ale my jsme je ještě nechali chviličku čekat, protože jsme museli vyhodnotit bodování na této výpravě. I ten nejméně úspěšný získal více bodů než ti, kteří nepřišli. Všichni, kteří zde právě stáli v kruhu a pomalu se loučili, zažili jeden krásný den se spoustou her a soutěží. A to za to stálo. Teď ještě dodám, že nejvíce bodů, a tedy i důkaz pro nejúspěšnějšího, si odnesl Vašík, za kterým o jediný bodík zaostal překvapivě, ale zaslouženě Dominik.

Fotografie jsou zde


tumaj
2017-02-27
počet zobrazení: 2058
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:16 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0