Výprava Pavoučků do klubovny i ven

V sobotu ráno toho 5. listopadu roku 2016 bylo velice chladné. U rozdělovského kostela se sešlo devět Pavoučků se svými dvěma vedoucími Fandou a Tumajem. Ten druhý vzhledem k počasí rozhodl, že na první část této akce půjdeme do klubovny, ven pak podle okolností po obědě.

A tak Bonbón, Barborka, Tobi, Honzik, Vítek, Lukáš, Vašík, Kulik a Klokan i pod dozorem vedoucích prošli Rozdělovem až ke klubovně, která je přijala příjemně vyhřátá. To Tumaj se tu stavěl při cestě na sraz a „zatopil“.

Hned první soutěž přinesla velké vzrušení i napětí. Pomocí židlí jsme přepažili klubovnu na dvě části. Devět Pavoučků se pak rozdělilo do tří tříčlenných družstev a vždy dvě se utkala, postupně každé s každým.

Úkolem družstva bylo nakutálet pod židlemi na soupeřovu polovinu co nejvíce tenisových míčků, kterých mělo na začátku každé družstvo po devíti. Posílat se směl vždy jen jeden míček. Hrálo se jednu minutu, po jejímž uplynutí se boj ukončil a míčky se spočítaly. Které družstvo jich mělo méně, zaznamenalo bod, a které dosáhlo dvou bodů, vyhrálo celý zápas.

Vítězi turnaje se stala trojice Lukáš, Vašík, Vítek, druhé místo obsadili Tobi, Kulik a Barborka a jako třetí skončili Bonbón, Honza a Klokan.

Další velký turnaj proběhl mezi jednotlivci. Vždy dva soupeři hráli proti sobě, každý měl před sebou tři věžičky z kostek a úkolem bylo pomocí tenisáků, které měl na počátku každý tři, shodit věžičky protivníka. Házet se ale smělo pouze zpoza vlastních věžiček. Po odehrání všech zápasů měl na svém kontě nejvíce vítězství Kulik.

Naházet na šestistěnné hrací kostce sto bodů, to se zdá dosti lehké. Jenže když to má jeden háček, pak to taková legrace není. A jaký to mělo háček? Pokud někdo naházel postupně třeba dvanáct, a pak mu padla jednička, jeho výsledek se pro toto kolo mazal. Když hráč třeba po nabytí oněch dvanácti bodů tento výsledek „podepsal“, byly mu body přičteny a pokračoval další hráč. Tak to šlo stále dokola. Že se s těmi jedničkami užilo legrace! Dokonce se zaklínalo, aby padlo právě tohle číslo. Vítězství nakonec patřilo hned dvěma, Lukášovi a Kulikovi, protože těch sto bodů získali ve stejném kole

Velké drama se odehrávalo i při další soutěži, ve které bylo za úkol položit na hrdlo lahve sirku tak, aby nespadla a aby nespadly ani jiné, které tam již jsou, protože v takovém případě si smolný hráč musel všechno, co spadlo na stůl, vzít. Úkolem bylo co nejrychleji se zbavit všech deseti sirek, případně i těch, které někomu spadly. Tato soutěž měla dokonce čtyři vítěze, neboť i tady skončili ve stejném kole Lukáš, Bonbón, Tobi a Klokan.

I další soutěž byla se sirkami, tentokrát zavřenými v krabičce. Tu si hráč částečně položil na okraj stolu, částečně do vzduchu, aby ji mohl zespodu crnknout do vzduchu. Podle toho, jak krabička dopadla na stůl, získával hráč body. Podobně jako u té kostkové hry mohl v případě úspěchu pokračovat, nebo „podepsat“ dosažený výsledek. Platilo tu ještě jedno tvrdé pravidlo, a sice, kdo cvrnknul krabičku hodně a ta spadla mimo stůl na zem, smazal si takový hráč úplně všechno, co doposavad nahrál. Jedním cvrnknutím mohl hráč získat nulu, dva, pět, anebo deset bodů. Hrálo se do dosažení či překročení dvaceti bodů, což se nejrychleji podařilo Vašíkovi.

Bylo krátce po poledni, sluníčko sice venku nesvítilo, ale také nepršelo, proto jsme se naobědvali, oblékli a na zbytek výpravy se vydali do lesa.

Z klubovny jsme odcházeli postupně a Tumaj slíbil každému, kdo vydrží mlčet až ven, že získá deset bodů. Věřte nevěřte, splnili to všichni.

Prošli jsme sídlištěm do lesa na tamější hřiště kousíček od vodojemu. Tady jsme se zdrželi na delší dobu a jako první soutěž nám vedoucí připravili běh po pohyblivé lávce. Start byl u statného smrku, pak jsme museli přeběhnout po té lávce a přitom šlápnout na každé prkénko, doběhnout k pařezu, toho se dotknout, překonat podruhé lávku a dotknout se onoho smrku. Pak se stopoval čas. Toho nejlepšího dosáhl Vašík.

Pro následující zábavu vybral Fanda nízké větve smrku, ale ne zase úplně dole. Naším úkolem pak bylo hodit na některou tu větev svůj šátek tak, aby tam zůstal. Že je to lehké? Tak si to někdy zkuste. Některým Pavoučkům se ten šátek ne a ne zachytit. Sklouzl vždy dolů a dotyčný soutěžící musel čekat na další kolo, tedy na svůj další pokus. Jako první dokázal potřetí umístit šátek na vytyčeném cíli Tobi, takže se stal vítězem.

Druhá v házení šátku na větev skončila Bonbón, která pak z vlastní iniciativy organizovala „vyšlapávanou“, což je taková soutěž, kde je úkolem šlápnout na nohu některmu ze soupeřů a tím ho vyřadit. Má to samozřejmě další pravidla, která zde však uvádět nebudeme.

Fanda pak nechal všechny připravit si tužku a papír, případně blok, a zadal úkol: Sehnat co nejrychleji podpisy všech přítomných. A právě v tomto zadání byl jistý háček: Všech přítomných. Dost dětí posbíralo podpisy svých vrstevníků, ale na svoje starší kamarády zapomněli. A tak se body za vítězství stěhovaly k Bonbónovi a Lukášovi, kteří jako jediní neopomněli nechat podepsat vedoucí a navíc odevzdali své záznamy společně a jako první.

Vyrazili jsme hlouběji lesa a na vcelké rovné cestě Fanda uspořádal závody v posílání dřevěného kolečka do dálky. Každý měl tři pokusy a ten nejlepší se mu počítal. Nejdále kolečko doputovalo Tobimu.

Ve vysokém smrkovém lese nechal Fanda zastavit znovu a hned přispěchal s další soutěží, která byla jednak na přesnost obkreslení jistého obrázku, ale také se posuzovalo, kdo z jaké vzdálenosti kresbu kopíroval. A vidíte, ti dva, tedy Kulik a Klokan, kteří museli až hodně blízko, nakonec skončili čtvrtý a třetí. Vítězem se stal opět Tobi, který si tak upevnil vedoucí pozici v bodování na této výpravě.

Blížili jsme se k cihlové zdi, která kdysi byla součástí jakýchsi cvičebních stanovišť a která tu přežila z dob dávno, dávno minulých. A hle, od této zdi na nás mávala jakási slečna, kterou Tumaj představil jako Tablika (přezdívka), dívku, která kdysi jezdívala na tábor do Borku u Žlutic, kde kdysi probíhalo také letní táboření Lvíčat.

Ale zpět k původnímu záměru, proč jsme ke zmíněné zdi šli. Je to ideální místo, kde lze hrát odraz míčku do dálky. Soutěžící musel hodit tenisový míček na zeď tak šikovně, aby se tento odrazil do co nejvzdálenějšího místa. To se podařilo Lukášovi, který se radoval z prvenství.

Začalo drobně pršet, ale do okamžiku, kdy bude zapotřebí vyrazit k cílovému místu, zbývalo ještě několik desítek minut. Proto byl uspořádán poslední závod, ve kterém bylo nutné od prvního stromu strefit tenisovým míčkem druhý, od druhého třetí, a tak dál až k šestému. Protože toho času už nebylo tak moc, proběhlo jediné kolo, v průběhu kterého déšť ustal a ve kterém opět kraloval dnes velice úspěšný Tobi, který si v průběhu celého dne připsal pět prvenství.

Vyrazili jsme k městu a po dvaceti minutách jsme dorazili do cílového místa, tedy k rozdělovskému kostelu, kde jsme výpravu zakončili. Předtím ale Tumaj ještě vyhlásil nejúspěšnějšího člena Pavoučků na této akci, kterým byl dnes opravdu skvělý Tobi. Ovšem ani ostatní se neztratili. Vašíkovi k prvnímu místu chyběly pouhé tři body a Lukášovi čtyři, což svědčí o velké vyrovnanosti našich současných členů. A ti, co nebyli tolik úspěšní? Ti, stejně jako všichni přítomní, prožili sice pošmourný den, ale plný zábavy, která rozhodně stála za to.

Fotografie jsou kliknete-li sem

tumaj
2017-02-27
počet zobrazení: 2056