Výprava Lvíčat

Třístá sedmdesátá sedmá výprava Lvíčat připadla až na konec listopadu, konkrétně na sobotu dvacátého šestého dne měsíce bláznů (to podle indiánů), kdy už počasí nebylo nijak moc příznivé.

Tumaj zvolil netradiční cíl – město. Samozřejmě, že jsme nešli na náměstí a nehráli tam koulovačku. To bychom asi brzy kouleli něco s městskou policií.

Všechno začalo v klubovně, kam se dostavilo pouze šest našich členů, kde si nejprve obě přítomná děvčata vybrala k sobě vždy po dvou chlapcích, čímž vznikla dvě tříčlenná družstva. Každé pak vyfasovalo jakýsi herní plán, na kterém bylo sto dvacet políček. Tumaj postupně četl různé otázky, nejprve z historie Kladna, pak z historie i současnosti oddílu, a pokud některé družstvo vědělo odpověď, dostalo dvě písmena s čísly políček, kam měla být zaznamenána. Pokud nikdo neznal odpověď, přečetl Tumaj možnosti á až cé a hráči si mohli vybrat. V případě správné odpovědi dostalo družstvo tentokrát již jen jeden bod, tedy i jedno písmeno.

Cílem bylo doplnit hrací plán natolik, že z něj bylo možno přečíst, co mají soutěžící dál udělat – jít do šatny, vzít si tam obálku, obléci se, vyjít před klubovnu a tam obálku otevřít, no a pak se zařídit podle tam skrytých pokynů.

I v této obálce byl herní plán, ale zcela odlišný. Bylo tu šest řádků ve dvou sloupcích a na nalepovacích lístečcích dvanáct domovních znaků, které jsou vždy po dvou na každém rozdělovském věžáku. Úkolem pak bylo jednotlivé znaky přiřadit ke správné budově. Šlo o rychlost.

Obě skupiny vybíhaly z klubovny téměř současně, ale ta, kterou vedla Hanikulik, přeci jenom o něco dříve. I návrat měli Hanikulikovci rychlejší, i když ne o moc, ale měli. No a protože obě skupiny splnily úkol naprosto bezchybně, rozhodl o vítězi právě ten čas.

Další úkol zavedl obě skupiny postupně do města. Z klubovny měly vyjít před dům, ve kterém je naše klubovna, a vydat se směrem, který jim ukázala první z fotografií, na níž navazovaly další obrázky se stejným cílem.

Krom tohoto základního úkolu měly obě party cestou identifikovat místa, která patřila k dalším fotografiím, a také zapisovat pořadí, ve kterém je objevily, přesněji, ve kterém jsou od klubovny.

Protože první parta vyrazila dříve, krátila si ta druhá čekání hraním Kuřecí olympiády, která je sice určena především malým, ale je jen pro čtyři hráče, takže trojice doplněná jedním vedoucím početně přesně odpovídala.

Když družstvo prošlo určenou trasu a dorazilo k cílovému místu této části programu a dotklo se určené dopravní značky, muselo své odpovědi vložit do obálky a zalepit. Na stejném místě pak dostalo dopis s dalšími pokyny: „Všude kolem je spousta zvědavých lidí. Vy se máte setkat s člověkem, který bude mít u sebe list ze stromu Ginkgo biloba. Toho máte oslovit. Jenže podmínkou je, že list onoho stromu budete mít také. Na Kladně jsou tři místa, kde Ginkgo biloba roste. Pokud to nevíte, poptejte se lidí. Napovím, že nejbližší místo je sotva pět minut chůze, druhé něco kolem deseti minut, třetí skoro přes celé město. Až najdete místo, kde náš strom roste, vezměte si listů, kolik chcete, ale jen jeden nechte tak, aby byl vidět. Ostatní schovejte!!! Ten jeden si zastrčte do klopy, neste jej v ruce – co uznáte za vhodné. Pak se vydejte na takzvanou pěší zónu, dříve na hlavní třídu, tedy na Třídu T. G. Masaryka, kde se od sokolovny až k náměstí Starosty Pavla bude pohybovat osoba se stejným listem. K takové osobě nenápadně přistupte a řekněte: ,Hledáme Romea.‘ Je-li to náš spojenec, pak vám odpoví: ,Romeo odešel za Julií.‘ Aby měl ten člověk jistotu, že jste ti správní, odpovězte mu: ,Nevadí, počkám hodinu a pět vteřin.‘ POZOR! Ten dialog musí probíhat úplně přesně! Zvládnete-li to, dostanete další instrukce.“

Obě party nakonec tohoto člověka našly a někteří v něm (zpravidla až později, což bylo dobře) poznali našeho dřívějšího instruktora Kubu Homolku, který (rád) tuto roli přijal. Děkujeme.

Od Kuby dostaly party dnes již poslední obálku, ve které, světe div se, byly i další úkoly. Jako první tam byla fotka náměstí Starosty Pavla a informace, že právě sem mají naši soutěžící dojít a splnit tu celkem osm úkolů.

První čtyři byly jednoduché, přiřadit ke světcům z Mariánského sousoší fotku znázorňující to, co je naproti každému z nich. Další úkoly byly zapeklitější, ale ne neřešitelné. Všechno totiž na tom náměstí opravdu bylo.

Po splnění úkolů se party vydaly zpět do klubovny s tím, že Basti své kamarády opustil ještě před setkáním s neznámým člověkem, protože na odpoledne měl jiný program, nicméně přišel, stejně jako Hanikulik, alespoň na tuto první část.

Bastiho Tumaj doprovodil ke klubovně, kam si pro něj přijeli babička s dědou. Mezitím si první skupina, která se vrátila, zahrála také Kuřecí olympiádu. Pak nás opustila Hanikulik a ostatní se pustili do oběda, tedy parta, která již v klubovně byla, pak i ta, která dorazila o něco později.

Hned po obědě došlo samozřejmě na kontrolu splnění všech úkolů, ve kterém byli, stejně jako ve zjišťování domovních znamení z věžáků, úspěšnější Hanikulik, Standa a Frodo.

Tím skončila první část této výpravy a hned jsme plynule přešli k té druhé.

V tuto chvíli byli přítomni již jen čtyři členové, proto vedoucí Standa vybral deskovou hru pro tento počet, hru, kterou máme od bývalého člena Lvíčat Pavla Černíka – Čertíčka. Ten před časem pracoval pro firmu Piatnik, která vyrábí deskové a karetní hry. Pravda, ta první není zrovna s kartami, ale byla skvělá.

Hráči měli před sebou na stole lícem dolů otočené hrací kameny dvou barev s čísly od nuly po jedenáctku. Každý si na začátku vzal náhodně tři libovolné kameny a otočil je číslicemi k sobě a seřadil si je podle čísel vzestupně. V každém kole si hráč, který byl na řadě, vybral další kámen a v prvních dvou kolech spíš hádal, později dedukoval, kdo má kde jaké číslo. Pokud se strefil a určil přesně, že tady je ta trojka, protivník onen kámen otočil tak, aby číslo viděli všichni ostatní. Pak to mělo ještě další pravidla, která pro úsporu času i místa vynechám, ale doplním, že úkolem bylo soupeřům takto otočit všechny kameny. Vítězem tohoto dvoukolového souboje se stal Jan.

Tradiční soutěží je stavba věže z kostek, případně ještě v kombinaci s cédéčky. A právě tohle bylo dalším úkolem přítomné čtveřice kamarádů. Tentokrát se hodnotilo, kolik kostek kdo bude mít, než mu stavba spadne, tolik dostane bodů do hodnocení jednotlivců. Janovi se věž zřítila prvnímu, když pokládal sedmnáctou kostku. Ostatní pokračovali dál a odpadávali v pořadí Standa (19 kostek), Pomněnka (20) a nakonec Frodo (21).

Při malém počtu přítomných na jakékoli akci v klubovně dost často hráváme takovou tu cvrnkačku (na obrázku vpravo) při které záleží nejen na síle, s jakou pošlete kuličku ze zásobníku, ale také na štěstí, kde a jak se odrazí od hřebíků, které tvoří překážky. Kluci, kteří jsou zde na fotografii, museli tentokrát přenechat prvenství Pomněnce, která nasbírala ve třech kolech nejvíce bodů.

Standa mezitím nastudoval pravidla další deskové hry, kde nechyběly ani kartičky a kde bylo úkolem dostat své tři žabičky ze svého ostrůvku na protější. Postupovat se mohlo jenom po leknínech, které si hráči porůznu přendávali, ale vždy jen jeden před tahem svojí žabičkou. Další roli tu hrály právě ty kartičky, které určovaly směr, kterým žabička musí jít. Pokud se žabičky různých hráčů někde potkaly, docházelo k soubojům. To všechno dalo této hře ohromný náboj.

Zprvu se všichni hráči soustředili více na souboje, než na snahu přejít přes rybník, takže se hra neposouvla dopředu. Jakmile se ale první žabka dostala do cíle, změnila se i taktika všech hráčů. Všechny svoje žabičky na protější břeh dopravil jako první Standa, který si tím vybojoval i prvenství na této výpravě, když skončil o jediný bod před svým mladším bratrem Frodem.

Na této výpravě jsme sice ani nezavadili o les, ale přesto byla zajímavá a přítomná Lvíčata odcházela bohatší nejen o spoustu zážitků, ale i o nějaké vědomosti a poznání našeho Kladna.

Fotografie najdete zde

tumaj
2017-02-27
počet zobrazení: 2058