Výprava Pavoučků – trochu propršená

Předpověď počasí na březnovou sobotu, kdy měli Pavoučci v plánu svoji další výpravu, se měnila každým dnem, bohužel více v náš neprospěch. Nakonec to ale docela vyšlo. Nejprve jsme byli venku, až na pozdní oběd jsme se přesunuli do klubovny a odpoledne podle předpovědi propršelo.

Dnes se u rozdělovského kostela sešli Kulik, Vašík, Lukáš, Bonbón, Viky, Klokan a Vítek, z vedoucích pak Tumaj a Fanda.

Jako první jsme si venku zasoutěžili v tom, kdo hodí svůj výkonnostní kolík nejblíže k cíli, kterým byl také kolík, ale zabodnutý do země. Házeli jsme najednou a kdo byl nejblíže, získal bod, kdo dosáhl tří bodů, končil. To se jako prvnímu podařilo Bonbónovi.

Na tomto místě vedle cesty byly rozkvetlé bílé květiny a vedoucí se ptali, jak se jmenují. Kdo odpověděl „sněženky“, získal prémiových pět bodů.

Netrvalo dlouho a Fanda, který měl na dnešek připravený program, sestavil dvojice, ve kterých jsme pak skákali do dálky. Nejprve skočil jeden, vždy snožmo, a z místa kam dopadl, pokračoval druhý. Tady se nejvíce vedlo Klokanovi s Vašíkem.

Na stejném místě jsme ještě dostali za úkol postavit z přírodního materiálu co nejvyšší stavbu a na její vrcholek umístit svůj šátek. Tady byla znovu nejlepší Bonbón.

Pak Fanda v určitém prostoru rozmístil lístečky se jmény všech členů našeho oddílu, tedy Pavoučků, Lvíčat i vedoucích. Nás rozdělil do dvou skupin, ve kterých jsme se stále dokola střídali. A co bylo naším úkolem? Fanda nebo Tumaj řekli jméno některého našeho člena a z každého družstva vyběhl jeden a hledal lísteček s určenou osobou. Úspěšnější byla čtveřice Bonbón, Lukáš, Viky a Klokan.

Když jsme se dostali na širokou cestu, musel si každý sehnat deset smrkových šišek. Ty jsme pak dali za jednu čáru, kterou mezitím vedoucí vyryli v jehličí. Pak jsme odešli za druhou čáru vzdálenou asi padesát metrů. Mezi čarami byl herní prostor, do kterého jsme museli všichni vstoupit a přeběhnout za protilehlou čáru. Uprostřed pole stál jeden z vedoucích, kteří se v tomto střídali, a který měl za úkol pochytat nás co nejvíce. Stačilo se nás dotknout. Chycený hráč byl pro tohle kolo vyřazen ze hry. Za čárou, kam se někteří dostali, si každý vzal jednu šišku a tu měl za stejných podmínek pronést zpět. Komu se to podařilo, aniž byl chycen, odložil šišku na svůj šátek – do svého hnízdečka. Tentokrát se nehrálo na body, ovšem sluší se vyzdvihnout nejúspěšnějšího, kterým byl Vašík.

Výkonnostní kolíky lze použít nejen k označování výkonů, ale také jako předmět k házení třeba k určenému cíli. Nakonec to už bylo u první soutěže. Ve druhém případě jsme hráli pétanque (čti petang). Tenisák nám posloužil jako prasátko – cíl, které v prvním kole odhodil Tumaj. My jsme pak postupně měli každý házet svůj výkoňák, samozřejmě co nejblíže míčku. Komu se to podařilo, získal bod a právo odhodit tenisák do vzdálenosti, která jemu vyhovovala. Kdo takto získal tři body, zapsal si pořadí, což se znovu nejdříve podařilo Bonbónovi.

Pomalu jsme se stáčeli zpět ke Kladnu, ale přeci jenom nás ještě čekala jedna soutěž, v níž jsme měli postupně strefovat tenisákem označené stromy pěkně jeden za druhým a házet jsme museli vždy od předešlého strefeného cíle. Tady se nejvíce dařilo Vašíkovi, který vyhrál.

Potom následovala cesta do klubovny, kde jsme se nejprve naobědvali a pak jsme se hned pustili do dalších her a soutěží.

Jako první byla na pořadu šprtaná, ve které se dá krabička se zápalkami trochu přes hranu stolu a zespoda se pak do ní cvrnkne tak, aby se ve vzduchu několikrát otočila a pokud možno dopadla obrázkem navrch, za což jsou dva body, případně aby se postavila na škrtátko (pět bodů), nejlépe pak na štorc na nejmenší plošku – to je za deset. Každý hráč, byl-li úspěšný, mohl cvrnkat – šprtat – jak dlouho chtěl, ale vystavoval se nebezpečí, že mu krabička dopadne obrázkem dolů, což je nula a ta maže vše v tomto kole dosažené. Jestliže někdo cvrnkne krabičku mimo stůl, maže všechno. První, kdo dosáhl dvaceti bodů, byla Bonbón, takže zvítězila.

Po šprtané následoval velký turnaj, ve kterém se utkali postupně každý s každým. Na stole bylo připravených devět kostek a po odstartování museli protivníci vzít první kostku a postavit si ji na roh stolu. Tak pokračovali dál, až na rychlejšího zbyla ta lichá – devátá kostka. Vítězem byla opět Bonbón.

Vyžene-li nás počasí do klubovny, často hráváme cvrnkačku, která je vlevo na obrázku. Tady měl každý tři střely třemi kuličkami a kolik bodů nahrál, tolik se mu přičítalo. Po deseti kolech jich měl nejvíce Klokan, kterému se podařilo v jednom kole připsat maximálních tři sta bodů.

A cvrnkačka ještě jednou. Do zásobníku jsme si tentokrát dali tři kuličky najednou a najednou jsme je vystřelili do hry. Kdo dosáhl v průběhu kola nejvyššího čísla, zaznamenal bod a po třetím končil, což se prvnímu podařilo Tobimu.

Pak jsme se měli rozdělit do jiných družstev, než která jsme měli venku, ale noví kapitáni si vybrali úplně stejné složení. V těchto družstvech jsme si pak zahráli přehazovanou s Pikaču s tím, že hřiště bylo předěleno plachtou, přes kterou nebylo vidět, a my museli sedět na zemi. Kouzlo toho bylo, že člověk do poslední chvíle nevěděl, kudy Pikaču přiletí. Tentokrát zvítězili Tobi, Vašík, Vítek a Kulik.

V další ze šikovnostních soutěží jsme házeli pingpongové míčky do takové škatulky s mnoha otvory. Pokud míček propadl dovnitř, znamenalo to bod. V každém kole jsme házeli pět míčků, kola byla tři a naše výsledky se sčítaly a nejlepší byl Kulik.

Velice složité, ale zvládnutelné příkazy pak dostávala opět celá družstva. Kupříkladu, že na zemi musí být čtyři nohy a tři ruce. No a šlo o to, které družstvo to dříve zvládne, které se dokáže lépe dohodnout. Celkem proběhlo devět kol, po kterých se radovalo družstvo s Tobim v čele.

Stejné družstvo pak vyhrálo i zápas ve foukacím fotbale.

Oblíbenou schovávací hru „kostka“ jsme si dnes zahráli trošku jinak než jindy. Pravidla byla stejná jako obvykle, ale kostku neschovával vedoucí a v každém kole ji ukrýval některý z nás. Nejlépe dopad v osmi kolech Lukáš.

V poslední soutěži této výpravy jsme měli prokličkovat určenou dráhu s míčem kopaným před sebou, což nejrychleji zvládl Tobi.

V samotném závěru jsme začali hrát přehazování míče v kruhu s tím, že hráč uprostřed ho má chytat. Někteří ovšem chtěli doprostřed, a tak pokazili celou hru tím, že házeli míč prostřednímu. Proto to vedoucí ukončili a na chviličku nám dali Pikaču, se kterým jsme hráli vybíjenou každý proti každému.

Konec výpravy byl u kostela, kam jsme z klubovny přešli a kde jsme se také dozvěděli, kolik kdo dnes nasbíral bodů do hodnocení jednotlivců. Dnes se nejvíce dařilo Vašíkovi, který měl jen o dva body více než druhá Bonbón. A co ti další? Ať tak či onak, nejméně úspěšný účastník této výpravy měl pořád více bodů než ti, kteří dnes nepřišli…

Fotografie jsou zde

tumaj
2017-09-15
počet zobrazení: 2066