Výprava Pavoučků – konečně celý den venku

Dvě předcházející výpravy Pavoučci částečně prožili v klubovně, kam je zahnala nepřízeň počasí. V den konání dubnové výpravy této družiny sice nesvítilo sluníčko, ale nebylo nijak špatně, což nám umožnilo být konečně celý den venku.

Sotva jsme došli do lesa, dostal každý ze šestice přítomných arch papíru s jakousi tabulkou. Tumaj pak vysvětlil, že krom bodů získaných na této výpravě (i na těch dalších) obdrží každý přítomný stejný počet slov, která si nalepí do onoho herního plánu. Ta slova pak tvoří věty a ty věty prozradí hodně z toho, co Pavoučky čeká na našem letním táboře.

Se získáváním bodů i slov jsme začali hned vzápětí, kdy Fanda udělal na cestě důlek, Tumaj připravil deset hliněných kuliček, které jsme měli z jisté vzdálenosti házet na ten důlek. Kolika jsme se strefili, tolik nám bylo zaznamenáno. Následovalo druhé kolo s deseti hody, kde jsme si opět něco připočetli, a pak další a další. Kdo strefil důlek podesáté, končil a jako první to byl Klokan.

A tak jsme získali nejen první body, ale také první slova do zmiňovaného textu.

Netrvalo dlouho a čekal nás takzvaný člunkový běh, ve kterém jsme tentokrát běhali pro cukrátka, proto se body nepřidělovaly. Měli jsme minutu na to, vysbírat jich celkem sedm, což se drtivé většině podařilo.

Jen po pár desítkách metrů nás čekala další soutěž, v níž jsme měli poslat tenisový míček co nejblíže k čáře. Pokud ovšem míček čáru přejel, byl pokus neplatný. Kdo se dostal v tom kterém kole nejblíže, získal bod a po zisku tří bodů končil, což se jako prvnímu podařilo Tobimu.

Vpravo od cesty, až na kraji lesa, je myslivecký posed, na který je přístup po žebříku, a ten žebřík jsme použili pro naši další soutěž. V prvním kole jsme měli prohodit tenisák nejspodnějším oknem žebříku. Komu se to podařilo, házel v kole dalším na druhé okno, komu ne, musel se pokoušet strefit opět první. Tak to šlo, až jsme dosáhli pátého okna, kterým jako první prohodila míček Bonbón.

Dorazili jsme na rozhraní lesa a louky, kde jsme se zdrželi až přes oběd. Do té doby jsme ale stihli ještě hody golfovým míčkem do čtverce, souboj dvou družstev o malý a velký míč a hříčku s názvem pukavec.

V prvním případě, jak již uvedeno, jsme házeli míčky do čtverce a opět jsme museli cíl strefit několikrát – pětkrát, abychom byli úspěšní. Tady vyhrál opět Tobi.

Pro boj o dva míče jsme se rozdělili do dvou trojic a v každé jsme si rozdělili čísla. Uprostřed hracího pole pak byl vedle sebe velký gumový míč a tenisák. Tumaj zvolal nějaké číslo a jeho držitelé z obou stran se rozeběhli k míčům. Kdo dorazil první, sebral ten větší a pelášil s ním za svoji startovní čáru. Pokud tam doběhl, získal pro družstvo bod. Jenže ten, který dorazil zpravidla jen o pár vteřinek později, sáhl po tenisáku, kterým mohl soupeře strefit a tím mu znemožnit zisk bodu. Hráli jsme na tři vítězné sety a v každém muselo vítězné družstvo získat čtyři body. Lépe se vedlo trojici Tobi, Ondra a Vítek.

Pukavec se hraje zásadně bez zisku bodů, protože jejich nabytí či ztráta jsou velice lehko ovlivnitelné. My jsme tentokrát dali na louku do jedné řady svoje šátky a odešli do určené vzdálenosti a stoupli si zády k šátkům. V prvním kole pod jeden šátek vložil tenisový míček Fanda. Pak nás Tumaj odstartoval. Úkolem bylo zjistit, zda mám či nemám pod svým šátkem míček. Ve druhém případě jsem měl utéci, v prvním jsem tenisák sebral a snažil jsem se dohnat některého ze soupeřů a strefit jej. Tak jsem se nestal pukavcem já, ale on.

To už nastal čas oběda a my jsme se vydali hlouběji do lesa, protože tady na kraji hodně a studeně foukalo. Najedli jsme se a vydali se přes pole k protějšímu lesu, kde vedoucí předpokládali slabší povětrnost, v čemž se nemýlili. Opravdu tady vítr tolik nefoukal. To nám dovolilo soupeřit, kdo dříve shodí pět špalíků z břízy, která roste hodně šikmo. Tady jsme také pořídili společné foto.

Velký turnaj byl pak uspořádán v soubojích se špalíky na hřbetě ruky. Vždy dva soupeři nastoupili k zápasu a úkolem bylo shodit protivníkův špalík z ruky a svůj uchránit. Každý zápas se hrál na tři vítězství a postupně se prostřídal každý s každým. Vítězem se stal Klokan, který vyhrál všechny svoje zápasy.

Dále nás čekal běžecký závod s opisováním čísel. Ta čísla začínala postupně stovkou, dvoustovkou až po devítistovku. My měli všechna čísla, která byla rozmístěna kolem cesty, najít a přesně opsat. Jediný, kdo udělal chybu, byl Vítek, který tak skončil poslední. Z vítězství se dnes již poněkolikáté radoval Tobi.

Na stejném místě jsme pak ještě házeli golfovým míčkem k určenému cíli, ale hod musel být proveden mezi nohama, takže vlastně zády k cíli. Kdo se dostal v tom kterém kole nejblíže Fandova výkonnostního kolíku zabodnutého do země, získal bod a jak to tak u nás chodí, kdo měl tři body, končil. V této disciplíně byla nejlepší Bonbón.

Odešli jsme jen kousek více do lesa, kde byla spousta malých smrčků, v jejichž spleti se dá dobře schovávat. No a co jsme tady hráli? Obyčejnou schovávanou.

To nám v plném nasazení vydrželo poměrně dlouho, nicméně jsme potom stihli ještě dvě soutěže.

V té první mezi sebou zápolila opět již dříve sestavená družstva, která tentokrát měla během určeného času vystavět ze smrkových šišek, které se musely navzájem dotýkat či překrývat, co nejdelšího hada. Aby to bylo spravedlivé, zvítězilo tentokrát druhé družstvo, tedy to ve složení Bonbón, Honzik a Klokan.

Seskupené šišky jsme využili ještě jednou a vytvořili z nich napříč cesty šest polí, do kterých jsme pak házeli golfový míček s tím, že v prvním kole jsme se strefovali do toho prvního. Kdo zasáhl cíl, házel ve druhém kole do druhého pole. Kdo nebyl úspěšný, musel házet na jedničku tak dlouho, dokud se mu to nepodařilo. Vítězové tentokrát byli dva – Klokan a Tobi, kteří skončili shodně ve stejném kole.

To už byl čas vydat se ke Kladnu. Ještě jednou jsme se zastavili, aby nám Tumaj vydal slova do textu pro letošní celotáborovou hru, a pak jsme pokračovali k rozdělovskému kostelu, kde nás čekali rodiče, ale dříve ještě vyhodnocení celé akce. Nejúspěšnější byl tentokrát Tobi, ale jistými vítězi byli i všichni ostatní. Vždyť jsme opět prožili krásný den, sice bez sluníčka, ale krásný, plný her a soutěží. A kdo tohle má – Pavoučci!

Fotografie jsou zde

tumaj
2017-09-15
počet zobrazení: 2057