Vydařená výprava Pavoučků

Hned na první sobotu v listopadu připadla další výprava Pavoučků a k naší velké radosti se jí zúčastnili čtyři ze sedmi našich členů.

Na srazu u rozdělovského kostela se sešli Ondra, Kuba, Kája, Honzik a vedoucí Hanikulik, Fanda a Tumaj. V této sestavě jsme se vydali Doberskou ulicí z města a došli jsme až na vlakovou zastávku Kladno Rozdělov, kde jsme si při čekání na vlak ukrátili čas šlapanou, což je taková oblíbená hříčka.

Vlakem jsme dojeli do zastávky Kačice, odkud jsme vyšli po červené turistické značce směrem na Kladno, ale brzy jsme značení opustili a pokračovali po neznačených cestách až k rozcestí Na Rovinách.

Mezitím jsme ovšem stihli několik soutěží. Tou první byl člunkový běh, kde jsme běhali pro golfové míčky rozestavěné přibližně jeden metr od sebe. Vzít jsme směli vždy pouze jeden a s ním se vrátit za startovní čáru, tam ho odhodit a běžet pro další. Tady se nejvíce dařilo Ondrovi.

Druhá soutěž byla v jakémsi trojskoku. Skočili jsme jednou, vedoucí označili místo našeho dopadu a z tohoto místa následoval druhý skok. Stejně to bylo při třetím skoku. Nejdále ze všech doskákal Ondra.

Pak nám byl zadán dlouhodobý úkol. Do oběda jsme měli posbírat co nejvíce druhů listů ze stromů a keřů. Vyhodnocení bylo hodinu před polednem, takže zatím vítěze neprozradím.

Došli jsme k železniční vlečce, která vede k bývalému dolu Libušín a dnes je využívána jen opravdu málo. Proto tady vedoucí uspořádali chůzi po jedné koleji. Nejdále se dostal Ondra.

Když jsme se dostali za již zmíněné turistické rozcestí Na Rovinách, uspořádali vedoucí soutěž, při které vám měl tenisák skočit do prvního pole, pak do druhého a pokud možno takhle až do pátého. Pokud se míček dotkl země v některém poli vícekrát, pokus končil. Odehráli jsme celkem pět kol, z nichž se naše výsledky sčítaly. Tady byl nejúspěšnější Kuba.

Jen malý kousíček dál nás čekalo posílání dřevěného kolečka po cestě. Tady záleželo, jak daleko se kolečko dokutálelo, nebo kde opustilo cestu. Zároveň byl určený prostor, kde se kolečko muselo poprvé dotknout země, tak aby ho někdo nehodil kdoví jak daleko. V této disciplíně zvítězil Honzik.

Bylo jedenáct hodin, a tak jsme vyhodnotili sesbírané listy, kterých měl nejvíce Ondra. Za každý list jsme dostali po jednom bodu.

U jednoho pařezu z vývratu po nedělní vichřici z minulého týdne jsme se vyfotili a po čtyřech kládách z jednoho rozřezaného stromu jsme závodili, kdo po této dráze dorazí rychleji od startu k cíli. Zde byl nejrychlejší znovu Ondra.

Bylo krátce před polednem a my se všichni pustili do oběda. Ondra, který měl jenom jablko, přitom očekával, až Tumajovi zazvoní telefon, což bude znamení, že si pro tohoto chlapce jedou rodiče. Tak to bylo domluveno. Ondra měl odpoledne rodinnou oslavu, ale rozhodl se přijít alespoň na dopolední část této výpravy, takže zažil alespoň část z toho, co bylo dnes pro Pavoučky připraveno.

Když jsme se najedli, oznámil nám Tumaj, že podle cesty, ve směru co odešel Ondra, jsou lístečky s čísly. První začíná stovkou, druhý dvoustovkou, a tak dál až k devítistovce. My jsme ty lístečky měli najít a opsat z nich celá čísla. Za nejkratší čas tohle stihnul Kája, kterému jsme dnes začali říkat Kajsmet. Proč takhle? On stále zametal listí, tak mu Tumaj chtěl začít říkat Smeták, ale to je přeci jen trošku hanlivé, tak spojil část toho smetáku a částí Kájova jména – Kajsmet.

Teď jsme šli kousek po frekventované silnici, takže všichni vlevo a pěkně jeden za druhým. To netrvalo dlouho a my jsme byli opět v lese, kde pokračoval náš program házením výkonnostního kolíku k tenisovému míčku. Kdo byl nejblíže, získal bod, a kdo dosáhl pěti bodů, končil, což nejrychleji zvládl Kajsmet.

V zápětí následovala další házecí soutěž, ale tentokrát jsme měli hodit svůj šátek na kmen padlého stromu. A zase, kdo se strefil, měl bod, když žádný šátek neskončil na kmeni, počítal se ten nejblíže k němu, no a kdo získal pět bodů, zapsalo se mu pořadí. Jako prvního si Tumaj do svého notýsku zapsal Kajsmeta.

Kopat do míče, to zvládá každý. Kopnout ale do co největší dálky klacek, to už chce trochu více šikovnosti. A právě v tomto trojice Pavoučků uspořádala další soutěž, ve které dopravil klacek do největší vzdálenosti Kajsmet.

A ten samý klacek ještě jednou, ale úplně jinak. Soutěžící si lehl na zem, nohy zvedl nad sebe a Fanda mu položil klacek na chodidla. Pak měl přijít pohyb, který vymrští klacek do dálky. To se až tolik nikomu nevedlo, ale přeci jen tu byl vítěz – Honzik.

V podstatě na stejném místě byl starý pařez a my měli s sebou šipky. Asi už každý uhodl, že jsme těmi šipkami házeli právě do toho pařezu. Kola byla tři a v každém se házelo dvanácti šipkami. Teď už zbývá uvést jen vítěze, kterým byl Honzik.

Fanda si tady hrál s takovou vidlicí z větve jakéhosi stromu a Tumaj s tím hned vymyslel soutěž. Ten, kdo byl právě na řadě, vložil do vidlice klacek a pak švihem vymrštil vidlici do dálky. Vymrštil? No, spíš poslal. Velké vzdálenosti to nebyly, ale zábava ano. I tato soutěž měla vítěze, a tím se stal potřetí za sebou Honzik.

Vydali jsme se dál, ale netrvalo dlouho, když jsme znovu zastavili a uspořádali malý turnaj v obíhání stromů. Vždy dva soupeři se postavili každý k jednomu stromu. Po odstartování bylo úkolem oběhnout celkem třikrát ony dva stromy a být rychlejší, než soupeř. Oba své souboje vyhrál Kajsmet, čímž se stal i vítězem celého klání.

Při další zastávce jsme dostali za úkol co nejrychleji nanosit na svůj šátek třicet sedm smrkových šišek, což se podařilo Kajsmetovi.

Na krásné rovné cestě pak tumaj „nakreslil“ čáry, čímž vytvořil pět polí, do kterých jsme měli házet létající talíř. Nejprve jsme museli strefit první pole, pak druhé, třetí, čtvrté a do pátého. Kuba skončil u třetího pole a Honzik s Kajsmetem u čtvrtého. Tak jsme soutěž ukončili s tím, že měla dva vítěze, a sice Honzika a Kajsmeta.

To už byl čas vrátit se do města. U rozdělovského kostela nám Tumaj prozradil, kdo kolik dnes získal bodů do hodnocení jednotlivců, a Kajsmetovi předal důkaz za první místo.

Chcete-li vidět obrázky z této akce, stačí kliknout sem

tumaj
2018-12-09
počet zobrazení: 2053