Webové stránky Lvíčat

Výprava Lvíčat a Pavoučků

Tradiční společná výprava Lvíčat a Pavoučků nás zavedla na tradiční místo, do lesů kolem řevničovského nádraží, kam jsme jeli samozřejmě vlakem.

Už ve vlaku dostali všichni písemně několik otázek týkajících se komiksu, který tento oddílový rok vychází v našem časopise. Většina z přítomných však znala pouze název. Jediný Standa měl z pěti odpovědí čtyři správně.

Protože přišlo jedenáct dětí, což je nedělitelné, a Bahňák potřeboval stejně početná družstva, nechal prostříhat Lvíčata, což „vyhrál“ Frodo, kterému bylo přikázáno koupit si jízdenku zpátky do Kladna a jet domů. Frodo odevzdaně zašel do výdejny jízdenek, ale Tumaj ho zavolal zpět a vysvětlil, že Míra žertuje.

Čekalo nás tedy rozdělení do menších skupinek a dokonce dvojí. Bahňák totiž potřeboval skupiny na etapovou hru, která probíhala podle příběhů již zmíněného komiksu Kuba dědí hrad. Tady si vybírali Pavoučci a vznikla tato družstva: Honzik, Frodo, Basti a Tobi, druhé Kuba, Pomněnka, Vašík a Klokan a třetí Johanka, Bonbón a Standa.

No a prý aby neměli všichni stejně bodů, vytvořil Bahňák ještě méně početné skupinky, nazývejme to tak, pro rozlišení, které sestavila nejstarší Lvíčata. Tady vznikly tři trojice a jeden pár. To byla Bonbón se Standou, Basti s Vašíkem a Johankou, Tobi s Klokanem a Kubou a poslední Frodo, Pomněnka a Honzik.

V prvním díle kresleného seriálu Kuba přiběhne na hřiště s telegramem v ruce, že prý zdědil hrad. Lucka se mu směje a chce ho pasovat na rytíře, při čemž mu rozepne pásek a Kubovi spadnou kalhoty až na kotníky. No a to se špatně běhá. Tak si to účastníci této výpravy vyzkoušeli na vlastním těle. Ne že bychom jim stahovali kalhoty. Na to, aby se to podobalo, stačilo každému jedinci svázat nohy k sobě. Úkolem pak bylo proběhnout určitou vzdálenost, samozřejmě co nejrychleji. Šlo však o to, aby v cíli bylo pěkně celé družstvo. To se podařilo Honzikovi s Frodem, Bastim a Tobim, kteří byli jasně nejšikovnější.

Na pořad dne přišla první soutěž pro skupiny a šlo o člunkový běh s tím, že se jednalo o štafetu a sbíraly se výkonnostní kolíky, ne tedy klasické míčky. Nejrychleji všechny kolíky dokázali vysbírat a nanosit za čáru Basti s Vašíkem a Johankou.

Druhá část etapovky na sebe nedala dlouho čekat. V kresleném příběhu, to už jela parta na hrad, Kubu při vystupování z vlaku převážil batoh a jeden z kamarádů zavazadlo zachytil. Kuba se však pěkně rozplácl. My jsme využili takového návrší, ze kterého některý člen družstva, nebo i dva, házeli batoh a ostatní jej dole chytali. Které družstvo uspělo, postoupilo do dalšího boje o lepší umístění. Nejúspěšnější byli nakonec Kuba, Pomněnka, Vašík a Klokan.

Jeden něco plácne a druhý se toho hned chytí. Tak nějak to proběhlo před skokovými souboji skupin. Fanda něco plácnul a Bahňák se toho chytil. A tak se skákalo snožmo do dálky, jedno družstvo tam, druhé zpátky a všichni pěkně bosky. Každá skupina soutěžila proti každé a nejvíce se dařilo dvojici Bonbón Standa. Aby bojovali rovnocenně s ostatními, kteří byli vždycky v trojici, losovalo se, kdo bude skákat dvakrát.

U cesty našel Bahňák vyhozenou pneumatiku a zorganizoval soutěž v tom, komu se podaří na jedno šťouchnutí ji dokutálet nejdál. Postupně měl každý tři pokusy a ten nejlepší se mu počítal. Tentokrát soutěžil každý sám za sebe a vyhrál Standa.

Z tohoto místa startovala třetí část etapovky, podle komiksu, kde Kuba táhl strašně těžký batoh, ve kterém, jak se ukázalo, namísto jeho věcí byla Lucka. My jsme si to trošku upravili a družstva dostala za úkol jednoho ze svých členů přenést na zhruba sto metrů tak, aby se ten nesený nedotkl země. Všechna družstva to řešila velice podobně: Pomněnka vzala Vojtu na záda, a běžela s ním jako čert s Káčou. Další družstva volila klasického „koníčka“, tedy toho menšího na ramena. A ejhle, první zádrhel. Basti, který nesl Honzika, zakopl, upadl, rozbil si koleno a odřel loket. Honzik padl na bradu, kterou si na jedné straně pohmoždil, ale ne natolik, aby došlo k nějakému otřesu. Stane se. Nebylo to při nějakém hloupnutí, ale při soutěži, tak se to dá brát jako nehoda. Do cíle této části naší hry doběhla první Pomněnka se svými druhy Kubou, Vašíkem a Klokanem.

K další soutěži pro skupiny si Fanda připravil spojovací kolíčky, takzvané týble. Každá trojice, v jednom případě dvojice, jich dostala stejný počet a na výzvu některého z vedoucích měli z těchto předmětů složit určené slovo. Nejrychlejší se ukázali být Frodo, Pomněnka a Honzik.

V komiksovém příběhu si Kuba sedl na rodové křeslo, které se pod ním rozpadlo na kousíčky. A tohle Bahňáka motivovalo k rozstříhání obrázku jakési hradní brány a zadal dvěma mladším členům družstev, aby obrázek složili. Starší pak měli luštit krátký text morseovky. Nejúspěšnější byli ti, kterých bylo o jednoho méně než v ostatních družstvech, tedy Johanka, Standa a Bonbón.

Už jsme psali, že se na této výpravě zranil Basti a Honzik. No a aby bylo učiněno zadost onomu „do třetice“, Johanka si přišlápla tkaničku a na zcela rovné silnici sebou plácla na zem. Zranila si, jak se později ukázalo, hned dva prsty a je z toho ruka v sádře. Tak tohle nepamatuji! Tři takové úrazy na jedné výpravě? Možná zakletá silnice, ale o tom až někdy jindy.

V další části etapovky jsme ještě jednou využili Fandovy kolíčky. Ty jsme tentokrát rozmístili v kruhu vyznačeném provazem, který postupně hlídalo vždy jedno z družstev, a ostatní se snažila co nejvíce těch kolíčků ukořistit. Kdo byl chycen – stačil dotek – musel si běžet kousíček pro nový život, ale i to ho zdrželo. Po sečtení získaných kolíčků a propočtu na jednoho člena družstva se jako vítězové ukázali být opět Johanka, Bonbón a Standa.

Druhou soutěží této výpravy pro jednotlivce byly takové zvláštní kuželky. Fanda doma rozebral postel a nohy od ní přinesl na tuto výpravu. Abych to upřesnil – starou postel. No a ty nohy, spolu s velkou a menší pet flaškou, jsme použili jako kuželky, které měly být shozeny hodem dvou malých míčů, větších ovšem než tenisáky. Proběhla celkem tři kola a výsledky se sčítaly. A tady si vedl nejlépe jeden z Pavoučků, tentokrát Kuba.

Naši hrdinové v kresleném příběhu byli vyrušeni z nočního klidu podivným houkáním. Přitom zjistili, že jeden z nich chybí. Samozřejmě se ho vydali hledat, každý jiným směrem. Co bylo pro nás důležité, že průvan jim mnohdy sfoukl svíčky a oni se museli pohybovat potmě. My jsme tohle lehce nahradili zavázáním očí. Družstva se pak měla dostat co nejdříve k pískajícímu Tumajovi. Jestli půjde každý člen družstva samostatně, či se budou všichni pohybovat společně, to záleželo na domluvě. Pouze jedno družstvo se rozdělilo, a sice Pomněnka vedla Kubu a Vašík šel s Klokanem. Nicméně jako první dorazili k vedoucímu našeho oddílu Johanka se Standou a Bonbónem.

Prošli jsme do bývalého opukového lomu, který se pro nás již několikrát v minulosti stal cílem našich výprav do tohoto kraje. Nicméně jsme se tu tentokrát jen nasvačili a vyšli na cestu nad ním. Tady byl prostor přímo ideální hned pro dvě soutěže, obě v rámci naší dnešní etapovky.

V prvním případě se jednalo o velice populární pohánění míče údery hozených tenisáků. Hráli jsme systémem každé družstvo s každým a v základním souboji se hrálo se dvěma velkými míči. Úkolem bylo, pokud možno oba ty míče dopravit za zadní čáru na straně soupeřů. Když skončil souboj v tomto kole nerozhodně, a to se stalo pokaždé, hrálo se o rozhodující bod pouze s jedním míčem. Všemi zápasy prošli nejlépe opět Standa s Bonbónem a Johankou.

V kresleném příběhu došlo na zápas s podivnou postavou, která byla zprvu považována za strašidlo. Nakonec se z toho vyklubal obyčejný chlap, ale na ten souboj došlo. I nás čekalo zápolení družstev, ke kterému jsme využili jednu z klád zde ležících. Tu nejprve vedoucí převalili přes pařez, aby nebyla pohromadě s ostatními. Potřebovali jsme totiž kolem ní prostor, kam budou padat poražení. Možná už tušíte, že se schylovalo k soubojům na kládě. Znovu nastoupilo postupně každé družstvo proti všem ostatním. Pokaždé se zúčastnili dva zástupci a pokud byli úspěšní a oba soupeře shodili dolů, vítězili. Pokud byl souboj nerozhodný, nastoupili další zatím nezainteresovaní borci. Po skončení celého turnaje bylo jasné, že zvítězili Honzik, Frodo, Basti a Tobi.

Vyrazili jsme pomalu k nádraží, ale zdaleka to nebyl konec dnešních soutěží. Jen několik desítek metrů od naší předchozí zastávky byl odstartován další závod patřící do etapové hry. Naši hrdinové totiž museli hodně rychle utíkat z hradu pryč. My jsme museli utíkat také. Judman s Fandou odešli dopředu, cirka čtyři sta metrů, na křižovatku turistických cest. Úkolem družstev bylo dostat se co nejdříve k našim instruktorům. Někteří běželi spolu celé družstvo, jiní sólově, možná i trojice Standa, Johanka a Bonbón, kteří na každý pád byli v cíli opět nejdříve ze všech.

Trošičku jsme vydechli a přišla tradiční silová disciplína – brtník. Ta je takové to – udrž se na holém kmeni stromu co nejdéle. V této soutěži bojoval každý sám za sebe a účastnilo se jí jenom deset z jedenácti přítomných. Johanka s tou zraněnou rukou bojovat nemohla, ale započítal se jí bodový průměr. Po dvou kolech byl znám vítěz, kterým se stal Vašík.

Popošli jsme ještě blíže k nádraží, abychom to pak neměli moc daleko, a pustili se do závěrečné etapy dnešní velké hry. Když totiž hrdinové kresleného příběhu prchali z hradu, museli kousek temným podzemím, takže neviděli a ven se museli dostat pouze po hmatu. Imitovat tuto situaci bylo jednoduché: všem soutěžícím jsme zavázali oči a mezi stromy natáhli dlouhý provaz. Po tomto provazu pak měli postupně všichni projít od startu k cíli. Měřil se čas s tím, že nakonec bude propočítán průměr. Jenže ono to nešlo tak rychle, jak jsme si mysleli, a najednou nás začal tlačit čas, tak jsme z více početných družstev vyřadili po jednom soutěžícím. Za každé družstvo tak bojovalo po třech zástupcích a nebylo co řešit.

Žádné překvapení se v této etapě nekonalo. I tady zvítězili Johanka, Bonbón a Standa, kteří vyhráli s velkým náskokem i celkově. O druhé místo v posledním dějství bojovala další dvě družstva, ale to Honzikovo nepřipustilo žádné překvápko, v závěrečné disciplíně vybojovalo druhé místo, a tím si zajistilo stejné umístění i celkově.

Vlak nás odvážel zpět ke Kladnu, a protože tři rozdělováci měli možnost vystoupit U Zvonečku a nejít přes celé město, vyhlásil Tumaj výsledky bodování jednotlivců ještě při cestě. Ze Lvíčat byl nejúspěšnější Standa, který vyhrál i celkově, a z Pavoučků Johanka, která mezi všemi obsadila krásné třetí místo.

Fotky můžete vidět tady