Pavoučkovská výprava

Přesně týden po výpravě Lvíčat se sešli i Pavoučci ke své výpravě, která byla již sto padesátá první v historii této družiny malých dětí našeho oddílu.

Sešli jsme se u rozdělovského kostela a chvilku se tu zdrželi, protože volala maminka jedné dívenky, že musejí nejprve oškrábat zamrzlé auto. Ano, to ráno byla zima, což se projevilo i v tom, že Honzika brzy začaly zábst nohy. Doporučil jsem mu, aby se napil horkého čaje a pak aby běhal. Zatímco my jsme šli po cestě, Honzik dostal příkaz: „Oběhni tenhle strom! A teď tenhle!“

Honzik obíhal stromy, čímž se mu rozproudila krev i v nohách a ty přestaly být nepříjemně studené. Díky tomu jsme pak vydrželi celý den v lese. Teď už totiž nemrzlo.

Ještě než jsme došli do lesa, vzpomněl jsem si, že tady dávával kontrolní otázku jeden z dřívějších instruktorů, kterého později nahradila Hanikulik s Fandou. Ptával se vždy na to, kolikátá výprava dnes je. Zaznělo to na začátku výpravy u kostela, takže by si to mohl každý pamatovat. Výsledek nebyl příliš uspokojivý, pouze dva z pěti si to pamatovali.

Zašli jsme do lesa a netrvalo dlouho, dala Hanikulik zastavit a vysvětlila pravidla první soutěže. Jednalo se o „letadla v mlze“, což je soutěž, kdy jsou všem nejprve zavázány oči. Z jednoho místa pak vedoucí píská na píšťalku, jako by naváděl někoho v husté mlze. Nejlepší orientaci v této disciplíně prokázal Ondra, který dorazil jako první.

Druhá soutěž na sebe nedala dlouho čekat. Její název je trošičku zvláštní: „Běh strašáků“. Viděli jste někdy strašáka uprostřed pole se zelím? Tak takovou polohu jako ten strašák musel soutěžící zaujmout a pak měl za úkol proběhnout, samozřejmě co nejrychleji, trasu vedoucí mezi stromy. Jak ukazuje snímek kousíček nad tímto komentářem, bylo to občas složité, ale všichni to zvládli. I tady byl nejlepší Ondra.

Hned vzápětí následovala soutěž v hodu výkonnostního kolíku přes rameno, tedy dozadu za sebe, k určenému cíli. Čí kolík byl nejblíže, ten získal bod a při zisku druhého dotyčný končil. I tady byl nejúspěšnější Ondra.

Velice zajímavým soubojem bylo házení šátku na větev. Ta nebyla nijak vysoko, ale aby se na ní šátek udržel, to chtělo kus dovednosti nebo štěstí a nebo obojího. Někdy se stalo, že na větvi zůstalo hned několik šátků, jindy ani jeden. Proto soutěž trvala poměrně dlouho, ovšem to nic nemění na tom, že i tentokrát vyhrál Ondra.

A tady začalo být Honzikovi zima od nohou a my nasadili onen „zahřívací“ proces. Úspěšně.

Díky tomu jsme mohli zařadit soutěž, ve které bylo zapotřebí donutit gumový míč, aby se dostal do cíle, ale smělo se to dělat pouze pomocí úderů hozenými tenisáky. Ty měly strefit velký míč, který se tak dal do pohybu a postupně byl „dotlačen“ až za cílovou čáru. Ondrovu nadvládu v zisku prvních míst tady prolomil Kuba, který byl úspěšnější.

Pokračovali jsme v původně naplánované trase, až jsme došli pod kamenožehrovické nádraží do míst, kde jsou pozůstatky nejstarší objevené vesnice na Kladensku, Německé Lhoty. Tady byl u tabule naučné stezky na provázku připevněný umělohmotný kyblík určený patrně na odpadky. Byl prázdný a čistý, takže ho Hanikulik využila jako cíl, do kterého se měli Pavoučci strefovat tenisáky. V této disciplíně byla nejúspěšnější Viky.

Obešli jsme po silnici nádraží a vešli opět do lesa, a protože bylo téměř poledne, naobědvali jsme se.

Plně posilněni pak Pavoučci vyrazili jednotlivě na námi vyznačenou trasu, na které bylo celkem osm otázek týkajících se našeho oddílu. Prvním kritériem v hodnocení byla správnost odpovědí, v případě shodného počtu správných odpovědí u více soutěžících rozhodoval běžecký čas. Kdybych vás teď nechal hádat, kdo tuto soutěž vyhrál, asi byste se nemýlili – Ondra.

Když jsme došli na širokou rovnou cestu, uspořádali jsme hned dvě soutěže v hodu tenisákem. Při té první jsme házeli do dálky, při druhé jsme se pokoušeli dopravit míček co nejdále hodem mezi nohama. V obou případech byl opět nejlepší Ondra.

A tenisák byl i nutnou rekvizitou v následujícím závodě, který se jmenuje indiánský fotbal a hrává se zpravidla do prudkého kopce. Ten ale na naší cestě nebyl, tak jsme vzali zavděk mírným stoupáním. Úkolem tady bylo dostat míček do cíle, aniž jsme se ho dotkli jinou částí těla než nohou, takže směl být do pohybu uveden jedině kopáním. Tady se znovu našel Ondrův přemožitel a byl to opět Kuba.

Procházeli jsme místem, kde se hned vedle cesty přímo nabízely pařezy k soutěži, v níž se hrálo o to, kdo dříve strefí všechny určené. Probíhalo to ale trošku složitěji. V prvním kole všichni mířili na první pařez. Kdo se strefil, házel ve druhém kole na druhý cíl. Kdo minul, musel opakovat hod na stejný pařez jako v předešlém kole. Bylo to docela dramatické. Honzik byl hodně úspěšný a zdálo se, že suverénně zvítězí. Jenže pak se mu přestalo dařit a soupeři ho začali dohánět. Nakonec to ale dotáhl do vítězného konce, ovšem o prvenství se musel podělit s Viky.

Velké souboje Pavoučky čekaly při liščích ocáscích. To si každý zandal zezadu za kalhoty šátek tak, aby mu z poloviny vyčníval. A právě za ty vyčnívající konce bylo potřeba soupeři šátek vytáhnout. Hrál tu každý proti každému, i když se někdy tvořily koalice, ale nakonec musel v každém kole zůstat jen jeden. Hráli jsme na tři vítězství, kterých dosáhl hned po třech kolech Ondra, který dalším soubojům už jen přihlížel.

Zajímavou soutěží bylo střílení gumičky do dálky. Šlo o takový ten gumový náramek na ruku, který když se dobře napnul a v pravý čas pustil, letěl docela daleko. A o to právě šlo, dostřelit jej co nejdále. Asi vás nepřekvapí, že i tuto disciplínu vyhrál Ondra.

Nebyli jsme daleko od Kladna, ale čekaly nás ještě dvě soutěže. V té první se měli Pavoučci pěti skoky provedenými snožmo dostat co nejdále od startovní čáry a v té druhé kopnout velký míč, samozřejmě co nejdál. Nebudu uvádět, kdo obě soutěže vyhrál, protože je to zbytečné. Ano – vy víte.

A právě Ondra se stal zcela zaslouženě nejúspěšnějším Pavoučkem této výpravy. Byl nejlepší, ale i ostatní byli dobří. Nezískali sice tolik bodů jako Ondra, ale získali jich dozajista více než ti, kteří dnes nepřišli. Co víc, byli celý den na čerstvém vzduchu a po celou dobu se dobře bavili.

Jedna maminka mi pak poslala e-mailem mimo jiného větu: „Kuba je hotový, ale plný dojmů“. A to nám v Pavoučcích i Lvíčatech jde!

Tumaj

Pro zobrazení fotek liknete-li sem

tumaj
2018-12-10
počet zobrazení: 2054