Tajná vybíjená - kdo má míček?
Tajná vybíjená - kdo má míček?
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
174. výprava Pavoučků
417. výprava Lvíčat
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


152. výprava Pavoučků

Pavoučkovská zimní výprava

Původně jsme tuto výpravu avizovali jako radovánky na sněhu. Jenže kdo mohl vědět, že se sněhem to u nás bude tuto zimu tak špatné. V pátek sice nějaký napadl, ale hned začal tát. Nicméně onu sobotu ráno mrzlo, s čímž jsme počítali, a ačkoli se jednalo o výpravu, dali jsme si sraz u klubovny, do které jsme se na celé dopoledně uchýlili pěkně do teplíčka.

Jako první zábavu vybral Fanda foukací formulky, kde jsme měli dofouknout takové papírové autíčko co nejdál po stolech. Tady měl jistou výhodu Vítek, který má plíce jako měchy v kovárně, a tak také vyhrál.

Hned nato jsme si zahráli jistou stolní hru, kterou nedávno Fanda přinesl do klubovny k všeobecnému použití a která nás bavila. Chodilo se tam přes různá políčka, na která když se šláplo, tak to znamenalo třeba, že máme jít dopředu, dozadu nebo jednou nehrát či házet ještě znovu. První se dostala do cíle Viky těsně před Honzikem.

V předchozí hře se měli na jednom místě, pokud jsme šlápli na jisté políčko, vyjmenovat čtyři draví ptáci, což Fandu inspirovalo k další soutěži, kde měli Pavoučci napsat co nejvíce dravců, v čemž byla opět nejlepší Viky, která jich měla osm.

S obyčejnými sirkami se dá hrát spoustu věcí a Fanda tentokrát uspořádal závody, kdo dříve přecvrnká krabičku přes celou klubovnu. Hrálo se to tak, že kdo zvítězil, zapsal si bod a při zisku dvou bodů končil. To se během dvou kol podařilo Vítkovi.

K oblíbeným soutěžím patří stavby věží z kostek a cédéček. V první fázi jsme si museli pojedné kostce či cédéčku nanosit co nejvíce těchto stavebních prvků a pak teprve začala hlavní soutěž – stavba věže. Někteří vsadili na pevnost stavby, jako Honzik, který dal vždy několik kostek na sebe do tří sloupečků a pak to spojil cédéčkem. Tak pokračoval do okamžiku, kdy mu došly kostky. Nejvíce do výšky se dostal Vítek, který tak vyhrál další soutěž, a nebyla dnes daleko poslední.

Čas od času je zapotřebí provětrat i mozkové závity a v souvislosti s tím používáme takzvanou Kimovu hru. Fanda připravil deset předmětů, které ležely na stole skoro dvě minuty. Pak jsme předměty zakryli a každý měl za úkol napsat, co všechno na stole viděl. I tady byl nejlepší Vítek, který si nezapamatoval pouze jednu věc.

Další hra na pamatování je Kuřecí olympiáda, kterou můžeme hrát pouze tehdy, když přijdou jen čtyři hráči, což se tentokrát stalo. A tak jsme rozložili dvě sady stejných obrázků do kruhu a třetí poskládali doprostřed, ale obrázkem dolů. Každý pak dostal jedno kuřátko jiné batvy i s brkem na ocásku. Hráči postupně otáčeli kartičky zprostředka a pokud se strefili, pamatovali si, kde je obrázek, který mělo jejich kuřátko před sebou, postoupili právě na toto políčko. Pokud někdo předběhl jiné kuře, sebral mu brk, no a kdo získal včechna čtyři brka, vyhrál. Poprvé se to podařilo Johance a ve druhé hře Vítkovi.

Již několikrát jsme na schůzkách hráli házení, přesněji dopravování, tenisáků do obráceného stolu. To samé nás čekalo dnes, ale stůl byl tentokrát dál od stěny, a tak využít odrazů ode zdi bylo téměř nemožné. I tak se to párkrát stalo, ale více jsme museli spoléhat na to, aby míček do cíle doskákal tak akorát. Vítkovi se tady vůbec nevedlo a všichni ostatní skončili před ním, nejlépe pak Johanka.

I v klubovně se dá hrát jistý druh schovávané. Neschovávají se děti, ale v našem případě velká oranžová šestistěnná kostka. Hráči opustí místnost a vedoucí kostku dají někam tak, že musí být alespoň z jednoho místa vidět. Pak přicházejí hráči a hledají. Kdo kostku objeví, jde si sednout na židli. Kolikrát jsme si dnes tuto soutěž zahráli, nemám spočítané, ale bylo to dostkrát. Nejlepším hledačem byl Vítek.

Před obědem jsme stihli ještě jednu hru se šestistěnnou kostkou. Zdálo se, že to bude jednoduché, protože cílem bylo naházet všechna čísla. V jakém pořadí, na tom nesešlo. Každý hráč měl jeden hod, pak hrál druhý a tak dokola. Zpočátku si každý „škrtal“ číslo, které mu padlo, ale později začala padat ta, která už jednou, později dokonce vícekrát, měl. Nejvíce štěstí přálo opět Vítkovi.

Teď se přítomní rozdělili na děvčata a chlapce a v takto vytvořených dvojicích měli plnit co nejrychleji úkol zadaný některým z vedoucích. A tak měly zůstat na zemi třeba dvě nohy a také tři ruce. Jindy to byly dva zadky, jedna noha a dvě ruce. Kombinací bylo mnohem více a roli hrála někdy i hlava. Tedy hlava byla zapotřebí pokaždé, protože bylo nutno vymyslet, jak to které zadání provést.

Bylo poledne a s ním přišel i oběd, což vzbudilo tolik nadšení, že jsme začali uvažovat o tom, že bychom dělali výpravy jen přes poledne, aby se každý dobře najedl a mohl by jít domů.

Po obědě jsme se ještě chvilku zdrželi v klubovně, a znovu použili šestistěnnou kostku. Tentokrát každý mohl házet, kolikrát chtěl, a čísla, která mu padla, se mu sčítala. Ukončení série hodů měla dvě varianty. V první hráč sám uznal, že nebude dál pokračovat a takzvaně „podepsal“ to, co do té chvíle naházel. Druhý konec nastal v okamžiku, kdy na kostce padla jednička, což ovšem znamenalo, že se vše v tomto kole naházené maže. Cílem bylo dosáhnout či překročit sto bodů. Tady se prokázalo, že méně může být více, neboť zvítězil Honzik, který „podepisoval“ i hodně malé částky, které se mu ale nakonec nakupily natolik, že sta bodů dosáhl jako první.

Než jsme vyrazili ven, jsme stihli zajímavou hříčku, kdy jsme házeli dvěma kostkami a podle toho, co nám padlo za čísla, jsme se buď zbavovali umělohmotných krystalků, nebo jsme si je museli brát. Vítězem nebyl nikdo, byla to jenom taková ukázka.

Oblékli jsme se a za několik minut jsme vstupovali do lesa u vodojemu. Netrvalo dlouho a Fanda vyhlásil první soutěž, dokonce turnaj, ve kterém jsme se postupně utkali každý s každým ve skocích snožmo do dálky. První z dvojice skočil a z místa, kam dopadl, skákal druhý, ale do protisměru. Po dvou skocích na obou stranách bylo jasné, kdo je vítězem zápasu. Celý turnaj vyhrál Vítek.

Neušli jsme daleko, k lesnímu hřišti, kde jsme měli za úkol hodit svůj výkonnostní kolík k cíli vyznačenému klackem zabodnutým ve sněhu. Čí kolík byl nejblíže, ten získal bod a po dvou bodech se končilo. To opět splnil jako první Vítek.

Protože na onom hřišti je lanovka, sice krátká, ale je, svezli jsme se každý alespoň jednou, a to včetně instruktorů i Tumaje.

Další soutěž byla na výdrž. Museli jsme totiž držet v natažené ruce co nejdéle stéblo trávy. Ono se řekne: „stéblo“, ale udrž ho takhle v natažené ruce. To vám v ní začne brzy škubat, pak brnět a nakonec máte pocit, že vám upadne. Nejdéle tuto vytrvalostní zkoušku vydržel Honzik.

Prošli jsme okolo vlakové zastávky Kladno Rozdělov, přešli silnici a vnořili se znovu do lesa, kde na takovém pěkně zasněženém paloučku vyhlásil Tumaj další stavbu věžiček, tentokrát ze sněhu. A víte, že nám to také padalo? Ale takový nešťastník začal znovu, protože bylo možné, že věžička někomu spadne také a třeba všem těsně před vypršením určených pěti minut. I tady zvítězil Vítek.

Zajímavá byla další soutěž, ve které šlo více o um strefovat se míčkem do stromu, než o čas. Je fakt, že záleželo, za jak dlouho kdo úkol splní, ale pokud člověk strefil všechny určené cíle na první pokus, byl ten čas krátký a vítězný. Uvádět vítěze je již skoro nudné. Ano, opět to byl Vítek.

Cestou kolem jednoho polomu Fanda sesbíral různé kousky dřev, které zanedlouho využil jako cíle pro další strefovací soutěž. Jenže tentokrát jsme měli srážet ony Fandovy špalíky, které rozestavěl na lavičce. Byla celkem tři kola a výsledky každého jedince se sčítaly. Nejlépe si vedl opět Vítek, který vyhrál třetí soutěž za sebou a nekončil…

Hned tu další, což byl hod stéblem do dálky, vyhrál rovněž, stejně jako turnaj v soubojích ve shazování soupeře z klády. Ono tedy nešlo o kládu jako takovou, ale o odloupnutou část klády, takže souboje neprobíhaly nijak vysoko, čímž jsme minimalizovali možnost úrazu.

Pokud jste si to někdo spočítal, pak jste museli dojít k závěru, že Vítek vyhrál pětkrát za sebou, což je úctyhodný výsledek.

Přišli jsme na širokou cestu, kde Fanda zařadil další soutěž, při které se musel větší gumový míč uvádět do pohybu hozeným tenisákem. Každý mohl určenou trasu absolvovat dvakrát a lepší výsledek se mu počítal. Tentokrát Vítek již nezvítězil a přenechal první příčku Honzikovi.

Tady v lese se už trošku šeřilo, čemuž napomáhaly i těžké tmavé mraky, ze kterých naštěstí za celý den nevypadla ani jedna kapička deště, ani se nesnesla jediná sněhová vločka.

Hanikulik za pomoci ostatních vyznačila hrací prostor, do kterého pak podle Fandových pokynů rozmístila lístečky se jmény všech členů našeho oddílu, tedy Pavoučků i Lvíčat. Pokud jste si přečetli článek z výpravy našich starších kamarádů na hrad Helfenburk, tam ji také hráli, ale mezi družinami. Pavoučků bylo málo na nějaké skupinky, takže tu závodil každý sám za sebe. A co bylo úkolem? Některý z vedoucích vyřkl něčí jméno a čtveřice přítomných se snažila najít lísteček s určeným jménem.

V této poslední soutěži výpravy zvítězila Viky. Teď už opravdu byl čas vydat se směrem k městu, nicméně chvilička ještě zbyla na malou honičku na louce před prvními domky Rozdělova.

Pak už cesta městem, nejprve liduprázdnými ulicemi, až jsme dorazili na frekventovanou, plnou aut. To už jsme byli skoro u křižovatky před kostelem.

Než jsme se rozloučili, vyhlásil Tumaj výsledky bodování na této výpravě a nezapomněl podotknout, že i ten nejméně úspěšný získal dnes více bodů než ten, kdo nepřišel. A kdo byl dnes nejúspěšnější? Hádejte. Vítek.

Fotky najdete, když kliknete sem


tumaj
2018-12-11
počet zobrazení: 2055
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:16 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0