Výprava Pavoučků s rodiči

Po roční pauze, to když se nám loni Tumaj toulal někde za mořem, jsme se sešli k další tradiční výpravě Pavoučků s rodiči. A podařilo se, že každý přítomný Pavouček měl s sebou některého ze svých předků a jako bonus byly navíc přítomné ještě dvě dvojice budoucích Pavoučků, samozřejmě s rodičem.

Celkem se sešlo sedm soutěžních minitýmů – dvojic – tedy dítko plus rodič.

Než se pustíme do soutěžení, tedy do vyprávění, jak probíhaly různé soutěže, představme si ony dvojice. Johanku doprovázela celá rodina, ale soutěžil s ní táta. Maminka bojovala s mladším bráškou Tomášem, který s námi pojede již na tábor a v září začne chodit pravidelně. Starší sestra Johanky, Pomněnka, která je členkou Lvíčat, na Tumajovu žádost pomáhala při zápisech výsledků jednotlivých soutěží.

To jsme probrali nejpočetnější rodinu, i když Nováků bylo ve finále pouze o jednoho méně. Na sraz přišel Ondra s maminkou, ale po poledni za nimi dorazil ještě táta i s Detrem, který je Ondrův brácha a člen Lvíčat.

Vítek měl s sebou mladší sestru Týnu, která soutěžila s mámou, a na Vítka tak nějak vyšel maminčin přítel Petr.

Kuba dorazil na tuto výpravu s tátou, stejně jako Honzik, ovšem Honzikův táta byl něčím zvláštní. On totiž kdysi před lety byl členem našeho oddílu.

Doplňme ještě do konečného výčtu přítomných vedoucího Tumaje a instruktora Fandu. A protože tuto sobotu nemohla přijít Hanikulik, pozvali jsme Lukáše Homolku – Starostu, který ještě před dvěma lety byl řadovým členem Lvíčat.

Hned po vstupu do lesa Tumaj vyhlásil prémii pěti bodů pro toho, kdo na stejném místě v závěru výpravy předloží nejdelší smrkovou šišku.

První soutěží jako takovou bylo posílání tenisového míčku celkem do čtyř polí s tím, že nejprve se musel tenisák dokutálet do prvního pole, pak se počítalo, když se zastavil ve druhém, později ve třetím a nakonec v tom čtvrtém. Tady soutěžili rodiče a děti odděleně a jejich umístění se sčítala, aby vznikl výsledek rodinných dvojic. Z Pavoučků byl nejúspěšnější Kuba a z rodičů Ondrova maminka. V hodnocení rodin zvítězil Kuba s tátou.

Hned ve druhé soutěži spolupracovalyi děti se svými rodiči. Nejprve měli všichni deset minut na to, aby si přinesli co nejvíce stavebního materiálu – klacků. Následovala soutěž jako taková a zadání bylo jasné. Vždy na výzvu rozhodčího, v tomto případě Pomněnky, položili soutěžící dva klacky souběžně na zem. Při další výzvě dvěma klacky překřížili ty dva první, takže začala vznikat hranice. Takhle jsme pokračovali až do padesátého patra, kdy Tumaj soutěž předčasně ukončil s tím, že jsou všichni vítězové, protože žádné dvojici stavba do té doby nespadla.

Pro zrychlení postupu bylo zařazeno kopání do tenisáku, jednou dítě, jednou dospělák, a cíl byl přibližně o tři sta metrů dál, na kraji lesa u louky, kde jsme strávili zbytek této výpravy. První proťal cílovou pásku malý Tomáš, Johančin bráška, s maminkou.

Následovala soutěž, ve které opět děti spolupracovaly s rodičem, a úkolem bylo dostat gumový míč do určité vzdálenosti, ovšem do pohybu mohl být uveden pouze úderem hozeného tenisáku. Kdo házel a kdo přinášel míčky, to záleželo na taktice té které rodiny. Nejlépe spolupracovali Honzik s tátou a tuto soutěž vyhráli.

To už byla připravena nedlouhá trasa vyznačená šipkami, na které bylo celkem dvanáct testových otázek týkajících se družiny Pavoučků Tady projevili velmi dobré znalosti Ondra se svojí maminkou.

Pak jsme si udělali takové malé srovnání. Děti i rodiče odpovídali na stejné otázky, každý tak, aby nevěděl, co odpoví ten druhý, a pak jsme to porovnávali. Ty otázky byly například: nejoblíbenější jídlo, nejméně oblíbený předmět ve škole a tak. S uspokojením mohu konstatovat, že všichni dopadli velice dobře. Výsledky jsme sice vyhodnotili, ale do naší velké soutěže nezapočítávali.

Mezitím připravil Starosta podle cesty kartičky s čísly, to první začínalo stovkou, druhé dvoustovkou, až po devítistovku. Dítko i rodič vystartovali a snažili se tyto lístečky objevit a opsat z nich celé číslo. Jasné bylo, pokud našli dvoustovku a pak až čtyřstovku, že někde minuli třístovku. Kdo jak se s tím popral, bylo na jednotlivých dvojicích. Jisté je to, že nejlépe to zvládli Kuba s tátou.

Slizký Váňa, to je název soutěže, kterou jsme také absolvovali, ale na rozdíl od originálu jsme házeli s tenisáky. Jinak se to totiž hrává s vajíčky. Jeden hráč, dnes ve všech případech dítě, házel míček vlastně do dálky, kde ho měl rodič chytit. Pokud se to podařilo, bylo místo, kde byl míček chycen, označeno jako výsledek té které dvojice. Tady si nejlépe vedl nejstarší z Pavoučků Vítek, který dohodil docela daleko.

Po delší době soutěžili děti a rodiče odděleně, ovšem ve stejné disciplíně. Úkolem bylo odnést svůj šátek co nejdál, pustit jej na zem, tedy ne hodit dopředu, a vrátit se zpět za startovní čáru. Háček byl v tom, že Fanda k tomu určil vždy jiný čas, za který se musel soutěžící dostat do cíle, jinak nemohl být hodnocen. V kategorii malých to vyhrál Tomáš a z dospěláků byl nejlepší Johančin tatínek, a protože Johanka skončila ve své kategorii na krásném třetím místě, spolu s tátou vyhráli.

Dnešek byl krásně slunný, ale my jsme si trošku zahráli i na zimu. Ne tak úplně. Z lana jsme vytvořili jakéhosi sněhuláka, tedy tři kroužky za sebou od největšího po nejmenší. Z určeného místa se pak každý snažil tenisákem strefit některý z těchto cílů s tím, že největší cíl přinesl soutěžícímu jeden bod, prostřední dva a ten nejmenší tři body. Opět hráli zvlášť děti a dospěláci, takže jsme měli vícero vítězů. V kategorii rodičů byl nejlepší Petr, který bojoval s Vítkem a v součtu svých umístění vyhráli, ale nejlepším dítkem byl Ondra.

Následoval člunkový běh, při kterém se v přinášení golfových míčků, které jsme použili, střídalo dítko a rodič. Kdo který míček přinesl, bylo plně na nich. Vítězství si vybojoval Ondra s Detrem, tedy se svým starším bratrem, který spolu s tátou dorazil, jak již uvedeno dříve, někdy po poledni, a střídavě se zapojili do soutěžení.

Další technickou disciplínou byl hod tenisákem do dálky, ovšem mezi nohama. Bylo to trošku složité, zejména pro děti, ale nakonec to všichni nějak zvládli a také tu byli vítězové. Mezi dětmi byl nejlepší Ondra, mezi dospěláky Kubův táta, ale prvenství v hlavní soutěži dítěte s rodičem si odnesl někdo jiný – Honzik se svým tátou.

Rodiče v mlze. To je upravený název naší oblíbené hry letadla v mlze, kdy má soutěžící zavázané oči a podle zvuku vzdálené píšťalky má dojít co nejdříve k cíli. Tady s rodiči to bylo jinak. Rodič totiž byl naváděn vlastním dítětem, které vidělo. Jako první se k cíli – k Fandovi, prodral Tomáš s maminkou.

Různé verze petangu hráváme jak s Pavoučky, tak se Lvíčaty, takže na výpravě Pavoučků s rodiči nemohla tahle disciplína scházet. Jako prasátko jsme použili golfový míček a namísto kovových koulí tenisáky. Zvláštním způsobem jsme i soutěžili, když v jednom kole soupeřily děti a v následujícím rodiče. Která dvojice dosáhla tří bodů, končila, což se jako prvním podařilo Vítkově sestře Týnce s maminkou.

Pak Tumaj vytvořil z lana a klacků šest políček, po třech ve dvou řadách. Úkolem dvojic bylo hodit golfový míček do některého z políček a postupně, pokud možno co nejdříve, zasáhnout všechna. V každém kole házel rodič a také dítě, či obráceně. Která dvojice strefila všechna pole, končila a to se stalo hned třem párů ve stejném kole: Vítkovi s Petrem, Kubovi s tátou a Honzikovi rovněž s tátou. Děvčata tentokrát tak nějak ostrouhala.

Fanda si pak vzal všechny přítomné na louku, kde postavil z klacků trojnožku, kterou vždy někdo hlídal, a ostatní, kteří stáli v kruhu okolo, se nažili onen cíl porazit. Šlo už jen o hru, protože Tumaj potřeboval čas na napsání diplomů, na jejichž předání ovšem došlo až po návratu ke kostelu.

Cestou jsme ještě jednou zastavili, aby bylo uděleno pět prémiových bodů tomu, kdo dnes našel nejdelší smrkovou šišku. Tyto mimořádné body si připsal Honzik.

Krátce před šestou hodinou jsme dorazili na výchozí místo, tedy k rozdělovskému kostelu, kde byly vyhlášeny výsledky všech dnešních událostí. V hlavní kategorii, kde soutěžilo dítě s rodičem, se umístil se svojí rodinou Ondra, který si odnesl také důkaz pro nejúspěšnějšího jednotlivce.

Překrásný den se chýlil ke svému konci. Překrásný nejen díky sluníčku, ale i díky všem, kteří na letošní výpravu Pavoučků s rodiči dorazili. Prvenství si odnesla pouze jedna dvojice, jiná byla poslední, ale všechny zvítězily tím, že spolu strávili soutěžní den rodiče se svými dětmi.

Fotky najdete zde

tumaj
2018-12-14
počet zobrazení: 2064