Namísto Borůvky Tumajova chata

Tento titulek jsem použil přesně před rokem, jenže byl červený, a tudíž se týkal Lvíčat. Tehdy se na závěrečnou výpravu přihlásili pouze tři hoši, takže jsem rozhodl o tom, že nepojedeme na původně plánované místo, ale jenom přes kopec k nám na chatu.

Rok s rokem se sešel a něco se opakovalo. Tentokrát se to ale týkalo Pavoučků a na Borůvku jsme nejeli, protože se přihlásili jen čtyři Pavoučci. Navíc na Borůvce, kam jsme měli původně jet, vznikl jistý problém, když tuto chatku navštívil někdo se psem, který měl blechy. Ty sice na člověka nejdou, ale týden předtím mě parádně poštípaly.

Tady jsem znovu rozhodl, že pojedeme na tu naši chatu, která je na Kačáku mezi Mosteckým a Roučmídovým mlýnem, tedy, jak již řečeno, z Kladna přes kopec.

Program si na tuto závěrečnou výpravu tohoto oddílového roku připravili Hanikulik s Fandou a vybrali skvělé soutěže. Dokonce měli připravenou i malou etapovku, kterou museli trošku upravit, když se změnilo místo konání výpravy. Ale já myslím, že nikdo nic nepoznal. Tak pěkně to dokázali ti dva okomentovat.

Co všechno se na této výpravě odehrálo, do detailu popisovat nebudeme, protože v důsledku malého počtu přítomných členů jsme jen první den stihli jedenáct soutěží! Uznejte, když budu každou z nich podrobně rozebírat včetně toho, kdo ji vyhrál, bude to dlouhé a nudné.

Jisté je to, že jsme si po příjezdu dali malou svačinku, protože jsme dostali s sebou třešně a rybíz, a pak jsme na zahradě hledali ústřižky, z nichž jsme měli složit obrázek. Na louce proti chatě přes potok nás pak čekalo několik soutěží s tenisákem, cédéčkem, létajícím talířem a spousta kombinací těchto pomůcek.

Po večeři jsme se vydali ještě na malou procházku do míst, kde jsme házeli dřevěná kolečka na cíl, nebo takovým dlouhým odštěpkem, odštěpkem z klády, do dálky. Nechyběl ani oblíbený člunkový běh a v chatě pak stolní hra „Jedeme na Tumajovu chatu“.

Druhý den jsme pokračovali šňůrou různých soutěží, mezi kterými byla i naše etapovka a v níž vše směřovalo k tomu, že budeme hledat poklad. A také že jo. Před polednem jsme šli asi kilometr od chaty na autobus, který nás odvezl do nám neznámých končin, ale brzy jsme došli k malému hrádku Jenčovu, kde jsme podle plánku poklad opravdu našli. Byl v malé truhličce a byl slaďoučký, samý bonbón.

Nazpátek nás odvezl Tumaj nadvakrát autem, takže nám zbyla ještě spousta času na další soutěže.

Vpodvečer jsme si zašli k sousedům pro špalky, které jsme použili jako sedátka k ohni, na kterém jsme si k večeři opekli špekáčky. Tumaj pak hrál na kytaru a trochu jsme zpívali. Jednu písničku zahrál i Kuba.

I poslední den naší závěrečné výpravy provázely soutěže, ať v posílání kolečka po cestě, či házení tenisáku do žebříku u posedu, nebo běh po tomto žebříku nahoru.

Po obědě nás Tumaj trošku „osprchoval“ z hadice, když zaléval záhonky, což zejména Vítek s Martinem brali jako úžasnou zábavu. Té jsme si ještě trochu užili v dalších soutěžích, které trvaly až do odpoledne, kdy jsme uklidili v chatě, sbalili si všechny věci a vydali se na místo, kde nás čekala s druhým autem Vítkova maminka, aby nás spolu s Tumajem odvezla zpět do Kladna.

Jako vždy na závěr doplníme informaci, že nejvíce bodů nasbíral za tento víkend Vítek, ale do jisté míry byli vítězové všichni, protože zažili tři krásné dny v krásném prostředí okolí Kačáku.

Fotky najdete zde

tumaj
2018-12-15
počet zobrazení: 2056