Dárků byla fůra
Dárků byla fůra
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
174. výprava Pavoučků
417. výprava Lvíčat
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


391. výprava Lvíčat

Měla to být skoro jarní výprava

My čekali jaro a zatím přišel mráz… To jsou slova ze známé písničky skupiny Fešáci, kterou svým sametovým basem zpíval Jindra Šťáhlavský a která nechybí ani v repertoáru, který při táborových ohních nabízí Tumaj. 

Z té písničky se v noci na sobotu 17. března 2018, kdy měla Lvíčata svoji třístou devadesátou první výpravu, splnila sněhová nadílka a mrazík také byl. Sněhu napadlo asi tak pět centimetrů a rtuť teploměru, na rozdíl od předešlých několika dní, klesla nějaký ten stupínek pod bod mrazu.

Sraz jsme měli v Rozdělově u kostela, kam s malým zpožděním oproti času, který sám určil, dorazil Tumaj a přivezl s sebou dvoje boby. Proč ne, když je tady ten sníh.

A tak se Bonbón, Nela, Hanikulik, Vašík, Jan, Frodo a Standa spolu s Bahňákem a Tumajem vydali směrem k rozdělovské vlakové zastávce, poblíž které je takový malý kopeček. Kde tady v okolí také hledat nějaký velký.

Nejprve si každý sjel dolů na zelených i na červených bobech a pak Bahňák vyhlásil závody ve sjezdu, přesněji, kdo dokáže dojet nejdál. To se podařilo Standovi, jehož pokus zachytil Tumaj na snímku vpravo.

Prošli jsme kousíček lesem mimo cestu a Bahňák zadal úkol pro družiny, což bylo složité, protože Ropáci tu měli zastoupení pouze v osobě Froda, Medvědi na tom také nebyli moc dobře a reprezentovali je pouze Standa s Nelou, zatímco Mufíci vévodili souboji v oplácávání stromu sněhem ve složení Bonbón, Hanikulik, Jan a Vašík. Nicméně soutěž nakonec nebyla hodnocena, protože sníh se v důsledku mrazu prakticky nelepil a ani na drsné kůře dubů nedržel.

Pak byl Tumaj vyslán po cestě k první křižovatce, kde bude cíl závodu běhu pozpátku. Tumaj šel a šel, závod byl odstartován a Tumaj stále šel a šel, až došel k první křižovatce, kam později jako první docouval dlouhonohý Jan.

Procházeli jsme tak trochu již směrem k naší klubovně, kde jsme měli v plánu poobědvat, a cestou jsme zjišťovali, nakolik naši členové znají u nás běžně rostoucí stromy. No – bída! Tady musíme zapracovat. Já když byl v jejich věku, tak pro každého kluka byla znalost stromů samozřejmostí.

Další závod byl motivován záchrannou akcí. Soutěžící táhl boby, na kterých byl namísto zraněného batoh. I tak to bylo celkem namáhavé, ale všichni se s tím poprali vcelku dobře. Lepší čas ze dvou kol, tedy ze dvou možností, se započítával do pořadí, ve kterém skončil jako první opět Jan.

A teď něco pro zahřátí. Ne, teplý čaj to nebyl, ale kdo chtěl, mohl udělat sto dřepů, za což bylo odměnou pět bodů, které si připsali krom Hanikulik a Bonbóna všichni ostatní.

Došli jsme na zasněžené hřiště na kraji lesa nedaleko vodojemu, kde Bahňák uspořádal soutěž v žonglování s klackem, ve které podle svých slov vítězil jako dítě on. Dnes byl nejlepší Standa.

V klubovně jsme se nejprve naobědvali a pak každý dostal za úkol napsat určitý počet svých vlastností, které podle sebe má. K tomu měl každý namalovat sám sebe. Po splnění této první části byly na stůl rozloženy kresby a každý měl napsat, kdo že je kdo. V podobném duchu pak tento testík pokračoval. Každý měl napsat vlastnosti, které podle něj sami o sobě napsali ostatní. Nejlépe z tohoto určování vyšel Frodo, který by tak mohl být oddílovým psychologem.

Malé přezkoušení z morseovky vyšlo nejlépe Janovi, ale i ostatní, krom Vašíka, svůj úkol splnili poměrně uspokojivě.

Následoval velký turnaj družin ve vázání uzlů, ve kterém do všech soubojů musel nastoupit Frodo, který, jak již zmíněno, tu byl jediný z Ropáků. Bohužel na soupeře nestačil a skončil poslední. Vítězství si odnesli Medvědi.

Posledním programem této výpravy v klubovně byl další velký turnaj, ve kterém postupně nastoupil každý proti každému. Soupeři měli v jedné ruce lžíci a na ní tenisový míček. Úkolem bylo míček soupeři srazit na zem a svůj přitom udržet na lžíci. Rozhodující byl okamžik, kdy se čí tenisák dotkl země. Což dávalo možnost ten svůj vyhodit do vzduchu a doufat, že ten soupeřův mezitím srazím hodně rychle na zem. Vítězství z tohoto turnaje si odnesl Standa.

Vyrazili jsme znovu ven a pokračovali na stejném místě, kde jsme dopoledne končili, tedy na hřišti u vodojemu, kde proběhly závody družstev na bobech, ale ta družstva se porůznu měnila… V podstatě závodili jednotlivci, kteří si k sobě pro tuto disciplínu vylosovali dva společníky. Závod jako takový spočíval v tom, že jeden seděl na bobech a druhý ho táhl přes celé hřiště. Na obrátce ten, který se vezl, přešel jako tahoun a třetí člen nasedl na boby. Na další obrátce ten poslední, který se teď vezl, uchopil provaz prázdných bobů a táhl je do cíle.

Snad pouze jediný závod neabsolvoval Vašík a také Jan, kteří měli štěstí při losování a byli svými kamarády náhodně vybráni. Vítězem se stal právě Vašík, ale přiznám se, že přesně nevím, koho si vybral za své parťáky.

O kousek dál jsme hráli „evoluci“, tedy proměnu živočichů. Nedbali jsme až tak na to, jak šel vývoj až k člověku ve skutečnosti. Šlo o to si pořádně zahrát a trochu se u toho hýbat. V čem to všechno spočívá? Na začátku jsou všichni na stejné úrovni. Nějak se setkají dvojice, které si mezi sebou střihnou. Kdo vyhraje, postupuje o stupínek výš a hledá sobě rovného. S ním si také střihne a buď postoupí, nebo naopak spadne o stupínek níž, kde se setká opět se sobě rovným. Tak to jde stále dokola, až zůstane na každé úrovni vždy pouze jeden. A kdo to vyhrál? Hanikulik.

Došli jsme na lesní dětské hřiště, kudy jsme minulý měsíc procházeli s Pavoučky, a světe div se, Bahňák uspořádal soutěž na lanovce. Od konečné této atrakce vybíhal soutěžící táhnoucí pumu na rampu, tady naskočil a jel dolů do určeného místa, kde se mu stopoval čas. Toho nejkratšího dosáhl Jan.

Protože jsme byli na dětském hřišti a protože tu bylo několik zajímavých atrakcí, využili jsme je. Snad všichni, i Bahňák, se houpali na houpačkách, Frodo si „zajezdil“ na pružinovém beránkovi a mnozí se svezli po skluzavce. Zkrátka jsme si to tak nějak užili.

Ještě jednu soutěž jsme stihli na sněhu, který (doufám) příště už nebude. Z rampy pro lanovku jsme posílali boby do dálky. Tak normálně. Soutěžící se rozeběhl, strčil do bobů, nebo to udělal ze stoje na místě, a poslal ten kus plastu dolů a pak záleželo na tom, kam až ten předmět doklouzal. Hned v prvním pokusu celé série dojely Janem poslané boby nejdál, nikdo ho již nepřekonal, takže se tento hoch stal vítězem poslední soutěže této výpravy.

Pak už jsme, musím přiznat že docela promrzlí, směřovali k cílovému místu, tedy ke kostelu v Rozdělově. Tady jsme ještě stihli malou instruktáž, jak postupovat, když máme zmrzlé nohy, což asi všichni poslechli, protože jsme se na následující schůzce, krom Hanikulika, která byla na horách, sešli všichni. Samozřejmě, že jsme nezapomněli vyhlásit nejúspěšnějšího z této výpravy, kterým se stal s devadesáti devíti body Standa.

Fotky najdete, když kliknete sem


tumaj
2018-12-15
počet zobrazení: 2072
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:16 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0