Opravdu jarní výprava Lvíčat
Březnová výprava přinesla Lvíčatům sníh a mráz a snad proto jim ta dubnová chtěla mnohé vynahradit a sobota čtrnáctého onoho měsíce byla slunečná a teplá.
Sraz jsme měli jako v drtivé většině u rozdělovského kostela a jak bývá časté, vyrazili jsme okolo kynologického cvičiště do lesa a zamířili k Doksům.
Než jsme ale vešli do lesa, předal Tumaj každé družině tři kartičky různých velikostí a zadal úkol, těchto lístečků se během cesty zbavit tak, aby to ostatní družiny nepostřehly. Jednotlivé části této soutěže nás provázely po celou cestu až na naši oblíbenou louku u Kačáku kousíček od Doks a posléze i cestou zpět.
Samozřejmě, že to nebyla jediná zábava spojená s naším putováním. Hned po první části zbavování se lístečků byla uspořádána soutěž v posílání tenisového míčku do jednotlivých polí. Pokud se něčí tenisák dokutálel do prvního pole, v dalším kole se takový hráč snažil dopravit míček do pole druhého a postupně až do šestého. Nedařilo se nám, ale touha splnit úkol nám nedala soutěž předčasně ukončit a trvala hodinu a půl. Bylo opravdu prestižní dostat se přes všechna pole až k tomu poslednímu. Jako první všechna pole „získala“ Nela před Kulikem a Vašíkem. Z toho plyne jasné znamení, že v takovýchto soutěžích mají velkou šanci i ti mladší a méně zkušení členové oddílu.
Znovu jsme se měli zbavovat lístečků a znovu jsme byli povětšinou úspěšní.
Dorazili jsme na louku severně od Doks, kde nás čekala náročná soutěž, ve které jsme museli spojit odhad času s rychlým během. Tumaj určil čas ve vteřinách a my měli za tu dobu odnést svůj šátek co nejdále a stihnout se vrátit do určené doby. Kdo to nestihl, byl automaticky mimo hru. Kdo splnil podmínku času a jeho šátek byl donesen nejdále od startovní čáry, získal bod. Při zisku druhého bodu soutěžící končil. Jako první dvakrát splnil tento úkol Špulda.
Zkrátili jsme si cestu přes nezorané pole a tím ušetřili několik minut, které jsme mohli věnovat našemu programu.
Ten pokračoval v lese západně od obce a ze všeho nejdříve nás čekala nejoblíbenější činnost – oběd. Sotva jsme doplnili energii, přišlo na pořad dne hledání lístečků s názvy měst, ale ty názvy byly napsány obráceně, tedy pozpátku. Soutěž to byla pro družiny a hledání určeného města se účastnil pokaždé jeden zástupce z družiny. Po nalezení posledního města jsme si spočítali, která družina má kolik lístečků, a ukázalo se, že nejlépe si vedli Ropáci.
Sešli jsme k potoku na louku, která byla naším dnešním cílem, a na oddech po dlouhé cestě jsme se posadili na zem a zopakovali uzle a pak jsme je vázali soutěžně. Možná trochu překvapivě se v této soutěži nejvíce dařilo Klokanovi.
Zatímco jsme se lopotili s uzly, vytyčil Fanda trasu, na které bylo dvacet čtyři otázek s indiánskými měsíci. Bez jediné chybičky a nejrychleji to zvládl Standa.
Finálovou hrou této výpravy byla velice zajímavá, i když komplikovaná soutěž. Jeden hráč odhodil tenisový míček do určeného prostoru. Tento prostor se snažili ostatní hráči pokrýt a míček pokud možno chytit ze vzduchu. Toto by pro házejícího znamenalo vyřazení a nula bodů. To se ale ani jednou nestalo. Házející se po odhození míčku stal běžcem, který měl za úkol proběhnout od základní čáry pokud možno až přes pět čar, tam oběhnout kolík a běžet zpět ke staru. Překonání každé čáry znamenalo bod. Ostatní mohli běžce zastavit, pokud se ho někdo dotkl míčkem, případně ho strefil míčkem hozeným. Záleželo hodně na spolupráci všech „chytačů“, jak brzy dokázali odhozený míček sebrat a dopravit k někomu, kdo byl v tu chvíli blízko běžce, aby ho mohl tento autovat. Zahráli jsme si dvě kola, tedy každý se dvakrát stal běžcem, a nejlepším byl Standa.
Opustili jsme naši oblíbenou louku a vydali se zpět ke Kladnu. Nedošli jsme ale daleko, protože jsme dorazili k místu vhodnému na naši koulovačku. Rozdělili jsme se na dvě části a začal nelítostný boj, který ale trval strašně dlouho, až jej Tumaj musel přerušit a my se vydali dál na cestu zpět.
Při zpáteční cestě jsme opět ve družinách schovávali lístky svojí družiny a hledali ty patřící družinám ostatním. V celkovém součtu těchto hledaček byli nejlepší Ropáci, druzí Medvědi a Mufíci se museli spokojit s místem třetím.
Díky této schovávací a hledací soutěži nám cesta ke Kladnu uběhla a hlavně nám zbylo ještě asi dvacet minut, které jsme vyplnili jistou verzí petangu. Jako prasátko jsme používali cukrátko a namísto těžkých kovových koulí golfové míčky. Kdo byl nejblíže cíli, stal se majitelem cukrátka a dál vše pokračovalo podle pravidel klasického petangu.
Cesta ještě kousek lesem a pak mezi domky starého Rozdělova až ke kostelu, kde tato výprava končila. Před úplným závěrem jsme ještě vyhodnotili bodování za celou akci, na níž dopadl nejlépe Standa – o dva body lépe před Bastim a tři před Nelou.
A ještě něco. Poděkování Fandovi, který opět zaskočil, když bylo potřeba. Díky.
Tumaj
Fotky najdete zde