Po letech opravdové výpravy družin

Soutěž mezi družinami má v našem oddíle dlouholetou tradici, ale ne vždy se podaří, aby se přihlásil dostatečný počet členů na pětidenní, čtyřdenní či třídenní výpravu. V minulém oddílovém roce se to povedlo na dvě třetiny dobře. Na pět dnů se přihlásili tři Medvědi. Druzí Ropáci měli jet dva, jenže tu byl problém, nebyl vedoucí, který by s nimi jel. Proto jsme Pomněnce a Frodovi nabídli možnost jet buď s Medvědy na pět dnů, nebo s Mufíky na tři. Oba zvolili první z možností. A tak se stalo, že ve středu šestého června roku 2018 vyrazil Tumaj s pěti Lvíčaty na putování po Jesenicku.

Vpodvečer prvního dne našeho putování jsme vystoupili na vlakové zastávce Kosobody a prvním úkolem bylo upravit Frodovu výstroj. On totiž na nádraží přišel se spacákem v ruce. To mu Tumaj okamžitě upravil a připevnil spacák k batohu. Jenže již při přestupu v Rakovníku se Frodův spacák začal od středu vysouvat ven. Tak jsme na té zastávce spacák nasoukali do potahu na karimatku, kterou jsme pak obtočili kolem nově vzniklého bandalíru a to společně připevnili na batoh. Pak už to bylo dobré.

Kousek po silnici, pak po lesní cestě a nakonec výstup lesem na vrchol kopce, kde jsou ohromné balvany, které stojí na poměrně slabých „nožkách“.

Pár fotek, třeba ve „žraločí tlamě“, a poté večeře, každý z vlastních zásob.

Z tohoto místa nás pak vedl Basti podle mapy, ne zcela bez chyb, ale o to šlo, aby si to vyzkoušel v terénu, kde je to něco úplně jiného než v klubovně u stolu.

Zanedlouho jsme dorazili k Jesenickému jezírku, které vzniklo na místě někdejšího lomu a kde se natáčelo několik filmů, naposledy Nesmrtelná teta. Tady to klukům nedalo a Špulda se Standou a Bastim se vykoupali. Ono to vzešlo ze zvědavosti, jak je to tu asi hluboké, ale to se nezdařilo zjistit, hloubka je tu větší, než mohli kluci svými pokusy naměřit.

Když se ti tři převlékli, pokračovali jsme v cestě, nejprve kus po silnici, a pak šup na cestu, kousek podle lesa, až jsme vstoupili do jeho království.

Po osmi kilometrech, které jsme dnes od zastávky ušli, jsme dorazili k Petrohradským skalám, kde bylo naše dnešní nocležiště. Každý si vyhledal místo vhodné ke spaní, aby nebylo z kopce, aby nebylo na kameni, a přichystali jsme si vše ke spaní. Kluci trochu prozkoumali okolí a pak jsme se sešli na jednom místě, kde jsme si povídali o věcech vážných i veselých.

Všichni kluci měli již svoje zásoby pití vyčerpané, a tady se velice kamarádsky zachovala Pomněnka, která měla ještě pití dost a rozdělila se. Však zítra zásobu doplní.

Druhý den Špulda a Basti začali vstávat o trochu dříve, než jsme měli v plánu, ale nevadilo to. Všichni jsme byli dostatečně odpočatí, takže jsme si sbalili věci a stáhli se k úpatí skal, kde je ohniště. Dřevo jsme nasbírali v místě nocování a stačila malá chvilička, abychom ho měli víc než dost. Uvařili jsme na něm vodu na čaj a ještě zbylo.

Měli jsme před sebou dvě desítky kilometrů, ale také spoustu zajímavostí. Ta první byla sotva kilometr od našeho nocležiště a jednalo se o zříceninu hradu Petrohrad. Moc tu toho není, zbytky okrouhlé věže, snad i s hladomornou, jedna zeď upravená jako vyhlídka, a právě výhledy do krajiny jsou tu překrásné.

Dole pod hradem nás čekala opravdová zajímavost: dutá lípa, do které jsme se vešli všichni krom Tumaje, který nemá rád stísněné prostory.

Nestačili jsme se pořádně rozejít a už jsme byli u stromu, který prý určitě nepřehlédneme. Nepřehlédli! On byl totiž tak tlustý, že jsme měli co dělat, aby ho nás šest obejmulo. Prý je mu něco kolem devíti set let.

Nebylo ještě deset hodin a my dorazili do obce Stebno, kde je krámek, a to znamenalo dokoupit pohonné hmoty – pití. Každý si dal také nanuk a teprve po docela dlouhé přestávce nás teď vedl dál Standa, který dnes zkoušel práci s busolou a mapou v praxi. Šlo mu to dobře.

Ze Stebna jsme se vydali do Krt, kterými jsme jen prošli, a teprve za vsí jsme dali další odpočinek. To už jsme byli docela blízko další veliké zajímavosti, velkému balvanu, se kterým jsme dokázali pohnout – u viklanu. Tady na obrázku to tak nevypadá, ale i Frodo s tím kamenem pohnul. Pokud chcete důkaz, najděte si tuto výpravu na rajčeti a tam jsou pohyblivé obrázky.

Ještě jedno zastavení nás čekalo, to bylo ale až v Žihli, kde jsme nakoupili opět pití, nezbytné nanuky, bez nichž by asi nikdo nepřežil, a hlavně potraviny na dnešní večeři – guláš a kolínka – a snídani na další den.

Na Borůvku jsme dorazili někdy po třetí hodině. Jako první nás čekalo koupání v jezeře, abychom se po té štrapáci osvěžili a spláchli ze sebe prach cest. To jsme provedli na dvě skupiny, protože bylo zapotřebí hlídat naše věci. Co kdyby. Pak jsme přinesli pitnou vodu ze studánky a postavili si přístřešky. Tumaj si ustlal v Borůvce

K večeři jsme si uvařili kolínka s gulášem a moc jsme si pochutnali. Bodejť ne. Doteď jsme byli na této výpravě o chlebu s něčím k němu. Ne že by to bylo špatné, ale pořádné teplé jídlo je pořádné teplé jídlo.

Po večeři jsme seděli chvilku u ohně a Tumaj zahrál na kytaru několik písniček. Potom jsme šli na vyhlídku, ale západ slunce nevyšel, překryly ho mraky.

V pátek po snídani nám Tumaj dopřál malé opakování indiánských měsíců a pak spolu s ním odjeli Pomněnka, Standa a Frodo do Plasů na nákup. Basti se Špuldou zůstali hlídat.

Po návratu z nákupu a po obědě jsme se byli opět vykoupat v jezeře a odpoledne jsme zašli pro tyčovinu, tedy suché stromky o síle do dvanácti centimetrů. Jedna parta pak dříví řezala a druhá došla do studánky pro další zásobu pitné vody.

Vpodvečer trochu sprchlo, ale nikterak to neohrozilo pozdější rozdělání ohně, na kterém jsme si k večeři opékali špekáčky. Akorát jsme kvůli tomu dešti nestihli dojít pro nové klacky – opékače, a tak jsme použili staré, které tu byly kdoví odkdy, a které ještě jednou dobře posloužily.

Před osmou hodinou dorazila druhá část naší výpravy, kterou vedl Judman a ve které byli Mufíci Hanikulik, Bonbón, Vašík a Ropák Kulik. Pátá byla Monika, sestřenka Kulika a Hanikulika, která s námi byla již na několika dřívějších výpravách. Do oddílu nechodí, protože je tuším z Dobřichovic, což je do Kladna trošku z ruky.

Západ slunce tentokrát vyšel o mnoho lépe, ale také to nebylo zcela čisté. Na druhou stranu, když sluníčko zapadlo, tak mraky ozářené odspodu vykreslily na nebi roztodivné imaginární krajiny. Alespoň to tak z naší vyhlídky vypadalo.

Ráno začalo soutěží mezi družinami, která jako první uvaří kotlík plný vody na čaj. Tady se dařilo nejvíce Ropákům, jako druzí dovařili Mufíci a třetí byli Medvědi. Nicméně to bylo opravdu jen o pár minut. Jinak řečeno, všechny družiny úkol splnily na výtečnou

Po snídani jsme rozehráli etapovku s názvem Error v lese, která byla na motivy prvních počítačů, které dorazily do naší republiky, nebo spíš na shánění součástek na jejich sestavení a také programů, a tak. A protože toto byla výprava družin, bojovaly mezi sebou družiny, které byly vcelku velice dobře zastoupeny.

Jako první nás čekalo zavádění kabelu, to aby se mohly připojit počítače. Pro nás to znamenalo natáhnout dva svázané dlouhé provazy, které Judman a Tumaj používají na přístřešky. Těmito provazy – kabelem – jsme měli pospojovat co nejvíce stromů tím, že jsme kolem nich provaz obtočili. Pak také záleželo na čase, protože v případě, a to se i stalo, když měly dvě družiny pospojovaný stejný počet stromů, rozhodovala rychlost, se kterou jsme to zvládli. Tuto část naší hry vyhráli Ropáci, tedy Frodo, Pomněnka a Kulik.

Ve druhém dějství jsme měli poshánět součástky na svůj počítač. A protože jsme hráli Error v lese, museli jsme nanosit věci z lesa – uřčený počet různých přírodnin od šišek smrkových a borových, přes kameny, houbu, až po větvičku vřesu. Tuto část vyhráli Medvědi, kteří tu byli zastoupeni Standou, Špuldou a Bastim.

Pak jsme si měli v družinách vyrobit do čtyř minut co nejvíce cédéček tím, že jsme je odřezávali z kulatiny o průměru zhruba patnáct centimetrů. Mělo to ovšem i další pravidla. Ta kolečka nesměla být slabší než jeden centimetr, a ne silnější než čtyři. Rozdíl mezi nejslabším a nejširším místě té placky nemohl být více než deset milimetrů, jinak by se prý taková placka v cédé jednotce zasekla. Posledním pravidlem bylo, že každý člen družiny se musel podílet na uříznutí alespoň jednoho kolečka. V těchto soubojích byli opět nejlepší Medvědi.

Ještě před obědem jsme stihli čtvrtou část naší velké hry, ve které jsme měli za úkol zakládat cédéčka do počítače, do mechaniky, kterou jsme si vyrobili před Borůvkou jednoduše z klacků, jak to uvidíte na obrázku tady vpravo. I tohle ale mělo nejedno úskalí. Záleželo hodně na tom, kudy se “cédéčko“ dokutálelo dovnitř. Bylo-li to tou mezírkou (je vidět za ležící plackou), pak to znamenalo čtyři body. Pokud přejelo kolečko některý klacík, bylo to o bod méně. Také záleželo, kde přesně kolečko skončilo. Pro nás je důležité, že nejvíce bodů si u této soutěže připsali Ropáci.

K obědu jsme si v dužinách uvařili špagety se Špagetkou a hned po umytí kotlíků jsme pokračovali v naší hře pátým dějstvím, což bylo nakupování programů. A těch bylo hodně.

Od Borůvky vedou tři cestičky, přesněji jedna cestička a dvoje schody. V případě schodů byly obchody hned dole, v případě pěšinky hned kousek v lese. Do těchto obchodů chodili, zprvu i běhali, jednotliví členové družin na nákup. Nákup obsahoval lísteček s číslem, který bylo nutno donést ke svému počítači – šátku. Více než jeden lístek nesměl nikdo nést. No a těch programů bylo celkem něco kolem sedmdesáti. Propočítejte si to na družinu o třech členech a vyjde vám, kolik kdo musel přinést těch lístků. Tuto náročnou část vyhráli Mufíci, do kterých patřili Vašík, Bonbón, Hanikulik a hostující Monika.

No a jak asi mohla vypadat část, kdy bylo zapotřebí dohonit viry, které se v našem lesním počítači objevily. Protože Basti si při vaření oběda nešťastně vyšplíchl vroucí vodu na nohu, volili jsme následující formu této soutěže. Dva členové družiny měli za úkol za co nejkratší čas dostihnout v určeném prostoru viry představované členy ostatních družin. V tomto případě byli opět nejlepší Medvědi.

V dolaďování programů byli znovu nejlepší Medvědi, kteří nejlépe zvládli šifrový závod. Každá družina dostala první text, který měla rozluštit a který ji poslal na Komárštejn, bývalé tábořiště našeho oddílu. Tam byla druhá šifra, která prozradila, že třetí šifru najdou družiny u studánky, odkud je čekala ještě cesta na vyhlídku. Zde bylo prozrazeno heslo, které měly družiny donést k Borůvce a říci je Tumajovi.

V tuto chvíli bylo zapotřebí zkontrolovat správnost programů, což v našem podání znamenalo posbírat v lese různé ústřižky jednoho obrázku a ten dát dohromady. Každá družina sbírala pouze ústřižky své barvy a nejdříve splnili skládání Ropáci.

To byla poslední soutěžní disciplína. Družiny ještě čekalo zadání úkolu počítači, které ovšem plnily všechny družiny společně. Tumaj vyřkl několik důležitých slov z jistého příběhu a přítomní měli pomocí otázek, na které bylo možno jednoznačně odpovědět ano nebo ne, zjistit, co se v příběhu odehrálo.

O konečném pořadí tedy rozhodlo ono sestavování obrázku. O prvním místu bylo jasno, to měli již před soutěží jisté Medvědi. Druzí mohli skončit jak Ropáci, tak Mufíci. Rozdíl mezi těmito družinami byl v tu chvíli jeden bod. Kdo bude lepší teď, skončí lépe i celkově. Protože onu disciplínu vyhráli Ropáci, pojistili si tím celkové druhé místo. Mufíci se pak museli spokojit s příčkou třetí.

Když to vezmeme kolem a kolem, zjistíme, že tato poslední několikaetapová mezidružinová hra v tomto oddílovém roce skončila stejně, jako celé bodování, které družiny našeho oddílu provázelo od začátku října až do poloviny května, do kdy se bojovalo o možnost jet na pětidenní výpravu.

Vpodvečer odvedl Tumaj Standu, který druhý den odjížděl na školní výlet, do Chrašťovic, kam si pro něj přijeli rodiče. Jenže došlo k malému zádrhelu. Standa si spletl čas – mezi sedmnáctou a osmnáctou hodinou s pojmem mezi sedmou a osmou hodinou.

Tumaj samozřejmě čekal se Standou až do chvíle, kdy jeho rodiče dorazili, a program zatím převzal Judman, který to zvládl bez jakéhokoli zaváhání. Nejprve se byli všichni vykoupat, pak měli vyhodit do vzduchu míček, odložit co nejdál kámen a míček chytit. To se nejlépe dařilo Frodovi. Pak Judman zařadil brtníka, ve kterém zvítězila Monika, a Hanikulik vyhrála házení šišek do lavoru.

Vyvrcholením tohoto improvizovaného programu byla výroba káči, se kterou měl každý co nejdéle točit, v čemž byla opět nejlepší Monika.

V neděli ráno hned po snídani proběhla soutěž s indiánskými měsíci. Tumaj měl připravené lístečky i herní karty, ale nakonec se rozhodl pro netradiční pojetí. Lístečky postupně podával jeden druhému a zapisoval odpovědi. Nejlépe dopadli Pomněnka, Basti a Frodo, kteří neměli ani jednu chybu. Dvakrát se shodně zmýlili Hanikulik a Špulda. Další dva se pohybovali těsně nad hranicí padesátiprocentní úspěšnosti a dva dopadli špatně.

Nadešel čas, kdy Tumaj vyprovázel dalšího, tentokrát Bastiho, pro kterého si také přijeli dříve. V tomto případě Judman stihl pouze rozehrát závod v pinkání balónkem, kde byl nejúspěšnější Špulda.

Poslední soutěží tady na Borůvce byly oblíbené liščí ocásky. Každý měl vždy minutu na to, aby vytrhl co největšímu počtu soupeřů šátky, které měli zastrčené za kalhotami jako oháňky. Tady byl nejúspěšnější znovu Špulda.

Byl čas začít balit, uklízet, pak ohřát lečo k obědu, douklidit a už jsme se vydali na cestu do Žihle, odkud jsme jeli jednu stanici rychlíkem do Blatna, kde jsme měli více než hodinu času, než nám jel další vlak. Ten čas Tumaj využil na zjišťovací soutěž. Bylo celkem deset úkolů, mezi kterými bylo spočítat koleje na zdejším nádraží, zjistit, kdy odjíždí poslední vlak a kam, a další. Nejvíce úkolů splnili Špulda, Pomněnka a Bonbón.

Konečně přijel náš vlak a my se jím přesunuli do Rakovníka, odkud nás čekala ještě více než půlhodinová cesta na Kladno.

Samozřejmě, že jsme se ještě chviličku zdrželi pod vrbou, kde nám Tumaj prozradil, kdo z nás kolik získal bodů. Nejlépe dopadl Frodo. A protože Tumaj zapomněl na diplomy za etapovku (rozdal je až v pondělí na schůzce), už jsme se jen rozloučili a vydali se domů.

Fotky najdete zde

tumaj
2018-12-19
počet zobrazení: 2062