Pololetní výprava Lvíča

Na třístou devadesátou devátou výpravu jsme se sešli na parkovišti blízko hospody Na kovárně. Sešli jsme se v docela hojném počtu, protože nás bylo devět (Bonbón, Pomněnka, Basti, Ryba, Vítek, Kulik, a Klokan plus Váša a jeho bratr Lukáš jako hosté). Cestu jsme si ukrátili jízdou v autě. Protože ale zřícenina Helfenburg stojí uprostřed lesa, museli jsme jít kus pěšky. Po příchodu jsme se rozdělili do dvou týmů a uvařili si Olupsije (název je ze složení slov olup, si, je), je to název pro brambory které jsou vařeny i se slupkou.

Po obědě jsme došli pro vodu ke studánce, která vyvěrá v blízkosti hradu. Když jsme šli zpátky, trochu nás překvapila první etapa hry s názvem Lov mamutů. Cílem bylo nasbírat co nejvíc klacků (které kvůli nedostatku představovaly šišky) a zaplnit jimi oblast, abychom zakryli jámu, do které měl mamut spadnout. Když Tumaj určil délku a všichni přinesli potřebný počet šišek a poskládali je, vyšlo najevo, že se nejúspěšnějšími zakrývači stali Ryba, Klokan a Kulik.

Potom, co jsme dorazili na hrad, jsme trošku vybočili z normálního režimu a zahráli si o herní peníze, kdo najde více předmětů z cikánského pokladu, který tam prý někde rozsypal nálezce pokladu. Každý druh měl předem určenou cenu. Bohužel se nepodařilo nalézt dva prstýnky ale i přesto se nejvýdělečnějšími hledači stali Bonbón a Ryba.

Protože ve srubu byl nedostatek dřeva, museli jsme párkrát jít nanosit dříví, které už dříve nařezal Píďa s Hopem.

Potom, co jsme nanosili dříví a nasvačili se, jsme házeli kameny (kulivem) na mamuta, který byl vyrobený z k sobě svázaných uzlovaček. Každý měl možnost pětkrát hodit ,,kámen“. A protože toto byla také etapa, tak se jednotlivé výsledky sčítaly. Nejvíce mělo družstvo Basti, Lukáš a Vítek.

Po této soutěži jsme si zahráli všemi oblíbenou koulovačku. Cílem bylo, aby se některý z protivníků dotknul šátku soupeře. Pokud nebyl šátek střežený, hrálo se, dokud jedno družstvo nevymlátí druhé. Toto nebyla soutěž, ale jen hříčka, takže neměla vítěze.

Protože se začalo stmívat, šli jsme dovnitř a zahráli si na prospektory (člověk, který hledá pod zemí drahé kovy a nerosty). Každý dostal papír, na kterém byla čtverečkovaná síť označená písmeny A až V a čísly jedna až dvacet. Střídali jsme se a když někdo uhodl, mohl se ptát dál, dokud se nezeptal na místo, kde nebylo nic, a na řadu přišel další. Nakonec se nejúspěšnějším prospektorem stala Pomněnka.

Potom jsme šli na večeři, ke které jsme měli chléb a tavený sýr.

Přesto že ještě bylo málo hodin, venku se setmělo úplně, takže jsme si zahráli jednu klasiku jménem Mafie (někdo ji ovšem může znát taky jako městečko Palermo). Hráli jsme tři kola a protože tohle byla také hříčka, tak také neměla vítěze.

Poslední kolo Mafie bylo velmi krátké, ale i přesto byl už čas na to, abychom šli spát.

Ráno, hned co jsme se nasnídali, jsme si šli rozproudit krev soutěží v běhání. Cíl byl velmi jednoduchý: měli jsme za úkol vyběhnout schody, které vedou k věži. I když to vypadá jednoduše, tak cesta byla dlouhá. Nejrychleji se nahoru dostal Vašek.

Následovala třetí etapa s názvem doba bronzová, při které položilo jedno družstvo na zem šátek a na něj každý člen dal pět kuliv. Cílem bylo přenosit co nejvíce kuliv na svůj šátek. Bylo zakázáno si svoje kulivo bránit, takže celá soutěž byla hlavně o běhání. Nejlepšími běžci se stalo družstvo Bonbón, Pomněnka a Váša.

Další hra byla o něco složitější. Každý měl určené číslo, které psal na papírky zavěšené na stromech, a museli jsme se po každém kole přesunout k jinému. Rozhodoval počet míst mezi čísly, která jsme tam psali. Tuto soutěž, škotulata hejbejte se, vyhrála Pomněnka.

Po obědě jsme chtěli jít ven, ale začalo pršet. Na tuto možnost však byli vedoucí připraveni a začali jsme velký turnaj v dámě, který vyhrál Vašík. Turnaj by nám zabral velkou část odpoledne, tak ho vedoucí přerušili na svačinu a potom jsme šli na prohlídku věže. Protože se ale musí většina soutěží dohrát, turnajovou dámu jsme dohráli večer.

Další soutěž nebyla na body, ale na peníze (herní). Měli jsme nashromáždit předměty, které začínaly na jedno shodné písmenko – P. Za každý předmět byl určený obnos peněz.

Pro ukrácení chvíle jsme si zahráli známou hříčku – na blázny. Jenže tentokrát jako soutěž. Tu vyhrála Pomněnka.

Jako poslední soutěž toho dne jsme si zahráli klasické bingo. Cílem bylo získat první řádek, potom sloupek, šikmo, tedy úhlopříčku, dále kříž a všechno zaplněné. Nejlíp se probojoval Vítek.

Ráno jsme si po snídani zahráli domino, při kterém je hlavní cíl zbavit se všech žetonů, se kterými se hraje. Nejdříve se to povedlo Pomněnce a Karlovi (Rybovi), kteří skončili ve stejném kole.

Potom následovala hra jménem škodič, při které se hází šesti šestistrannými kostkami. Nakonec ho vyhrál Váša.

Pak jsme šli ven a překvapilo nás, co napadlo sněhu, a využili jsme Hopem a Píďou vyšlapané cestičky na známou eskymáckou honičku, ovšem jenom jako hříčku.

V další soutěži na peníze jsme měli za úkol srazit kulivem co nejvíce z osmy plechovek. Nejvíce jich srazila Pomněnka.

Po obědě nadcházelo velké balení a úklid. Po balení jsme měli hodit jednou kostkou postupně všech šest čísel. Jako prvním se to povedlo Pomněnce a Vítkovi.

Poslední soutěž výpravy se hrála taky vevnitř a měli jsme za úkol doházet kostkou do čísla sto. Házeli jsme, jak dlouho jsme chtěli, dokud nepadla jednička nebo dokud házející nepodepsal to, co v tomto kole naházel. V momentě, kdy padla jednička, ztratil hráč vše, co v daném kole naházel, a hrál další. Nejdříve se ke stovce dostal Ryba.

To už byl čas jít k autům, která jsme nejprve museli zbavit velké vrstvy sněhu, a teprve pak jsme se vydali na cestu do Kladna.

Tam nám Tumaj před rozloučením oznámil, že na výpravě byla nejúspěšnější Pomněnka.

Pomněnka

tumaj
2020-01-01
počet zobrazení: 2068