Jubilejní výprava Lvíčat

Druhá výprava v únoru, šestá v tomto oddílovém roce a čtyřstá v téměř pětatřicetileté historii oddílu. Tolik konstatování na začátku tohoto vyprávění.

K této výpravě jsme se scházeli v klubovně, protože mělo celý den mrznout, a tak se vedoucí rozhodli zahájit program v příjemně vyhřáté klubovně a teprve později jít ven. Mělo to i další důvod: Bonbónova maminka nám totiž připravila velké pohoštění, když prý je to výročí, tak abychom to pořádně oslavili. Ještě jednou děkujeme. Hned na začátku Bahňák, který se ujal přípravy programu této výpravy, vyhlásil prapodivnou celodenní soutěž. Každý, kdo bude zachycen Tumajovým fotoaparátem s jasným symbolem čtyřky na ruce, tedy zdviženými čtyřmi prsty, dostane prémiový bod za každý takový obrázek. Musí být však jasně vidět, že je ukazován právě předepsaný symbol. Proč čtyři prsty? To jako známka čtyřsté výpravy.

Nicméně první minuty výpravy patřily naší velké hře Lov medvědů v tajze, kde jsme odehráli první ze dvou dnes uskutečněných hracích dnů. Postupu se dočkala pouze dvojice Bonbón – Ryba, přesněji Bonbón, protože Ryba dnes chyběl. Vítek zůstal na místě, stejně jako Pomněnka, kterým ten den také chyběli jejich parťáci.

Hned nato následovala soutěž patřící do této velké hry. Účastnili se jí již všichni, protože tu byli pouze dva zástupci ze dvou dvojic, které ještě nevyrazily na cestu do Ruska, a pokud by soutěžili jen tito dva, bylo by to málo napínavé, téměř o ničem. Takhle ostatní hráči byli škodiči, kteří mohli těm dvěma ubrat z výplaty. Jednalo se tentokrát o stavbu výškových domů, což v našem podání znamenalo postavit z kostek věž s co nejvíce patry. Samozřejmě se stavěla pouze jedna kostka na druhou. Prvnímu spadla stavba Tobimu, který hrál o výplatu, Basti, který hrál také o peníze, vypadl čtvrtý, skončil tedy třetí, a vítězem se stal Vítek, protože, jak ukazuje náš obrázek, Bonbónovi věž také spadla.

Protože Bahňák potřeboval za asistence Judmana připravit další soutěž, Tumaj propašoval do programu oblíbenou hru na blázny, kterou mnozí znají pod názvem Na čísla. Zkrátka takové to: „jedna, jedna – sedm, sedm.“ Kdo se spletl, musel na poslední židli a hrálo se do okamžiku, kdy Judman s Mírou přišli. Náhoda tomu chtěla, že těsně před tímto okamžikem se na poslední židli propadl Basti.

A co to v chodbičce ti dva tak dlouho kutili? Stříhali na díly čtyři obrázky, ovšem pro každého, takže jich bylo dohromady dvacet čtyři. Úkol pro soutěžící byl pak jasně daný: sestavit co nejdříve všechny čtyři. Na fotce je zachycena Pomněnka, která skončila v tomto zápolení na druhém místě za Bastim.

V tuto chvíli přišla pamatovací soutěž. Bahňák zadal vždy jednu otázku pro každý z obrázků, co tam třeba je, kolik čeho tam je, a tak. Nejpozornější byli Bonbón s Bastim, kteří správně určili tři požadované detaily.

Blížila se desátá hodina a to byl čas nejprve na společnou fotku (je na titulní stránce) a pak na „likvidaci“ pohoštění, které zmizelo téměř beze stopy. Přesněji: zmizely všechny chlebíčky a pití. Sladké šneky jsme si nechali na zpestření oběda, který byl tentokrát spíš odpolední svačinou. Naštěstí se Tumajovi podařilo zaznamenat do svého fotoaparátu jeden detail, že na každém chlebíčku byl ze šunky vykrojený lev.

Posilněni chlebíčky jsme vyrazili ven do lesa za rozdělovský vodojem. První soutěží bylo luštění morseovky. Pravidla ovšem byla taková, že za každou chybu je trestná minuta. No a ti, co se morseovku stále ještě nenaučili, to pojali po svém: proběhli určenou trasu, nic neluštili, nechali si připsat trestné minuty a pořadí pak určoval běžecký čas. A tak zvítězil Basti před Pomněnkou a Bonbónem, kteří morseovy znaky ovládají. Byla to škoda, že se ti další nesnažili. No co. Postupovali podle daných pravidel.

Následující souboje se někomu mohou zdát drsné, ale nebylo to až tak tvrdé, jak by se nezúčastněné osobě mohlo jevit. Do tří stran od startovního a cílového stromu zároveň, byly označeny další stromy. U těch stál na začátku každého souboje jeden obránce. Útočníci startovali, jak jinak, u startovního stromu. Jejich úkolem bylo oběhnout protější strom a dostat se nejpozději do dvou minut zpět do cíle. Obránce tomu měl ale zabránit. Mohlo se zápasit, nesmělo se jít do soubojů surově, což myslím všichni dodrželi. I tak to byly líté boje, což dokazuje na obrázku i souboj Tobiho a Vítka. Nicméně, jak vidno, ani jeden nezapomněl na soutěž se čtyřmi prsty na fotce, oba to znamení ukázali a okamžitě bojovali dál. Vítězem celého turnaje se stal Basti, který vyhrál všechny svoje souboje. Pochválit je třeba ale i všechny ostatní, protože žádný z nich nedal svoji kůži zadarmo, ani ten poslední – Kulik.

Sluníčko se snažilo ze všech sil a my toho využili při další zastávce, kdy jsme si vybrali lavičku, ke které pěkně svítilo. Tady proběhla soutěž v hodu kartou ke kartě. První kartu bylo nutno hodit až za čáru, druhou pak co nejblíže k první. Pokusů měl každý celkem pět a nejvíce se dařilo Pomněnce, pak Kulikovi.

A karty jsme využili ještě jednou. Bahňák je vyhodil do vzduchu, ty se rozletěly na všechny strany, no a šlo o to, co nejvíce jich posbírat. Tady si vedl velice dobře Basti, který jich měl zdaleka nejvíce.

A karty ještě jednou. Všichni se postavili do řady a za sebe nastavili dlaň. Míra ohlásil, že jednomu dá kartu, které se má zbavit tak, aby to ostatní neviděli. Jenže on dal kartičku každému. A tak vznikl trošku zmatek, ale soutěž to byla zábavná. Vyhrál ji Vítek, který se kartičky zbavil jako první.

Při zbavování se kartiček jsme došli na místo, kde byly vytvořeny dvě trojice, které pak proti sobě bojovaly kulivem o šátek, který měl jeden ze členů zastrčený za kalhoty. Pokud byl tento zasažen, nesměl již běhat, ale mohl se ještě bránit střílením. Úkolem spolubojovníků pak bylo ho uchránit. Ne že by to bylo špatné, ale jen tři proti třem, to je málo. A tak se po prostřídání všech jako držitelů šátku do hry vložili i Bahňák a Judman, se kterými byl vždy jeden člen, který měl šátek, a ostatní plnili stejný úkol útočníků jako před tím, ovšem na čas. Nejzazší hranice však byly tři minuty. Vítězové byli tři, Bahňák, Judman a Pomněnka.

Při tom velkém běhání jsme se dosti zapotili, a tak bylo nasnadě, že jsme se vrátili do klubovny. Tady jsme se pustili do jídla, které jsme si přinesli k obědu, a vylepšili si ho sladkými šnečky od paní Hvězdové.

Program pokračoval druhým hracím dnem naší hry Lov medvědů v tajze. Nejprve jsme odehráli konkurz na žongléra s míčky pro cirkus, což obnášelo ve dvojici si co nejdéle házet dva míčky najednou, první házel druhému a naopak. Ovšem oba hráči vyhodili míček najednou a ten druhý měli chytit. No – nedopadlo to dobře. Ani jedna dvojice si moc nezaházela, ale Basti a Tobi, kteří byli nejlepší, byli odměněni herními penězi i body do soutěže jednotlivců, ostatní pak obdrželi jen body.

Samozřejmě že došlo i na házení kostkou, která rozhodla o tom, zda někdo postoupí na prvním herním plánu více směrem k Moskvě. Pomněnka s Kulikem, jediná kompletní parta na této výpravě přítomná, postoupila dnes podruhé dál, kdežto Bonbón i Vítek, dva zástupci dalších part, měli smůlu a zůstali tento hrací den na místě.

Opakování je prý matka moudrosti. No, podle toho, jak často v oddíle opakujeme uzly, by naše děti musely být strašně moudré. Jenže ono to některým nejde a nejde. Proč asi? V oddíle je s nimi sice probíráno, jak se který uzel váže, ale doma si to nikdo nezopakuje. Pak ovšem v soutěžích v uzlování vyhrává stále Basti. Jeho plus, když to umí, a mínus ostatních, když jim to nejde.

Člunkový běh, to je pro některé strašák, ale pro většinu vždy dramatický závod. Tentokrát se běhalo přes klubovnu k židlím seřazeným v řadě za sebou, na kterých byla položená dřevěná kolečka, která směl soutěžící nosit pouze po jednom za startovní čáru, kde je odkládal na další židli. Koleček bylo celkem šest, tedy každý běžel šestkrát, pokaždé trochu jinak daleko. Nejrychlejší byl v tomto závodě Tobi.

Závěr výpravy patřil klidové soutěži. Jednalo se o lodě. Zná to snad každý. Na kostičkovaný papír si nakreslím pole deset krát deset a do něj určené lodě. Pak se snažím objevit, kde má svoji flotilu soupeř. Jenže tentokrát se zapojilo šest hráčů najednou. Kdokoli mohl libovolně útočit na kohokoli. Řežba to byla velká a po téměř hodinovém boji měla nejvíce nepotopených lodí Pomněnka, a tak se stala vítězem i poslední soutěže této výpravy.

Všechno má svůj konec, i čtyřstá výprava Lvíčat. Program na ní byl pestrý a zajímavý a každý si v něm dozajista našel to svoje, ale já mám za to, že se všechno líbilo všem. A všechno to odehrané se i bodovalo a nejvíce se dařilo tentokrát Bonbónovi.

tumaj
2020-01-02
počet zobrazení: 2057