Webové stránky Lvíčat

Jarní výprava Lvíčat

Lvíčatům, na rozdíl od Pavoučků, počasí na jejich březnovou výpravu vyšlo nádherné. O to více zamrzelo, že přišli pouze Pomněnka, Bonbón, Špulda a Frodo. Další čtyři se nezúčastnili kvůli nemoci a dva prostě zapomněli.

Program tím utrpěl pouze v tom smyslu, že každá soutěž byla odehrána hodně rychle, což se projevilo hned u té první, při níž měl každý určený strom, na který zavěsil svůj šátek. Úkolem bylo svůj šátek uhájit proti ostatním a přitom se zmocnit šátků protivníků. Komu byl šátek sebrán, nemohl již pokračovat v bojích, a kdo ten svůj uhájil proti všem, získal bod. Vítězně z tohoto zápolení vyšel Špulda.

Ping pong v lese? Ne tak docela, ale pálka a míček byly dnes použity několikrát. V tomto prvním případě měl každý odpinknout míček co nejdál s tím, že ten musel skončit na cestě. Nejúspěšnější byl Bahňák, ale protože se do bodování nepočítal, stal se vítězem Frodo.

Maličký míček vystřídal o něco větší – tenisový. Standa, který si na dnešek připravil program, určil čtyři stromy, na které se házelo z jednoho místa. Kdo se v prvním kole strefil do prvního stromu, v kole dalším házel na druhý určený strom, a takhle dál až k poslednímu. Kdo se nestrefil, opakoval hod na stejný cíl. Pro druhou část této soutěže určil cílové stromy Bahňák a na závěr také Tumaj. Ze všech bojů vyšel nejlépe Špulda.

Podruhé jsme použili pingpongovou pálku a míček, tentokrát k běhu terénem. Míček mohl být nesen nebo se s ním mohlo pinkat, to bylo na vůli toho kterého závodníka. Určenou trať proběhl nejrychleji Špulda.

Několikrát v průběhu výpravy se Bahňák ptal, co jsme na tomhle místě hráli na některé z předchozích výprav, v jednom případě, zda děcka vědí, kde jsme. Nejvíce z tohoto poznávacího testu vytěžila Bonbón, která získala dvě pětibodové prémie, Pomněnka a Špulda po jedné a Frodo vyšel naprázdno.

Šli jsme dlouho bez zastávky a kousek před cílovým místem Standa nechal každého utrhnout stéblo trávy, které pak měl co nejdéle držet v natažené ruce. Bonbón a Frodo vydrželi hodně dlouho a nakonec se dohodli a ve stejný okamžik to ukončili. Tak se stalo, že tato soutěž měla dva vítěze.

Pomněnka cestou na louku sebrala docela dlouhý kmínek uříznuté břízy, který Standa použil jako oštěp, se kterým zorganizoval turnaj v házení. Vždy dva soupeři nastoupili proti sobě, první hodil oštěp do dálky a z místa, kam dopadl, házel druhý, ovšem na opačnou stranu. Pokud oštěp dopal za odhodovou čáru, vítězil ten druhý, pokud nedolétl tak daleko, bod si odnášel první házející. Po odehrání všech zápasů se z prvenství radoval Frodo.

Na stejný způsob jako hod oštěpem proběhl i další turnaj, ovšem házelo se tentokrát tenisákem a znovu zvítězil Frodo.

Bahňák vyrobil na Standovu žádost jednoduchou vlaštovku – šipku, se kterou se házelo do dálky. Tady si prvenství zajistila Pomněnka.

Liščí ocásky patří k oblíbeným hrám a líbily se i tentokrát. V určeném prostoru se mohl každý pohybovat podle libosti, ale musel dávat pozor na soupeře, kteří se pokoušeli mu vytrhnout šátek, který byl částečně zasunut zezadu za kalhoty a nahrazoval liščí ohon. Úkolem pak bylo vytahat všem soupeřům jejich šátky a sám se stát vítězem. Kdo vyhrál tři souboje, končil, což se v celém turnaji podařilo Špuldovi.

Následoval oběd a po něm chtěl Standa hrát na chleba, což čítá lehnout si a čekat až člověk ztvrdne. Jenže nikdo to nevydržel ani minutu, takže bylo zapotřebí pokračovat další soutěží. Tou byly Želvy. Hráči zaujmou polohu na kolenou a rukama se také dotýkají země, jsou tedy na čtyřech. Lovec pak má za úkol co nejdříve obrátit všechny želvy na krunýř, na záda, aby mu neutekly. Jenže, než někteří z lovců obrátili první želvu, druhá a třetí mezitím utekly daleko. Nejrychlejším lovcem se stal Frodo.

Další úpolovou soutěží bylo vytlačování z kruhu. Již název jasně napovídá, o co se jednalo. Pomocí dvanáctimetrového lana jsme vytvořili kruh, do kterého si na začátku každého kola stoupli všichni soutěžící a na Standův povel se začali navzájem vystrkávat mimo vyhrazené herní pole. No, popravdě řečeno to bylo trošku kluci proti holkám. Kdo zůstal v kruhu poslední, získal bod a kdo měl dva, končil. Možná nepřekvapí, že vítězem se stal Špulda.

Špulda byl i vítězem dalšího souboje, ale tentokrát s Bonbónem, neboť se jednalo o přetahování lanem ve dvojicích.

Sluníčko krásně hřálo a dávka kyslíku byla pro naše členy příliš silná, takže se dostavila únava. Tumaj proto aktuálně zařadil odpočinkovou soutěž na pamatování: Jel jsem na tábor a vzal jsem si s sebou… Každý zopakuje tuto větu a přidá jednu věc, kterou je dobré si na tábor vzít. Jako první to byl nůž. Další hráč zopakoval vše včetně toho nože a přidal kotlík. Takhle to šlo dál dokola, až k šátku, který byl přidán jako dvanáctý. Na něm ztroskotali Špulda, Frodo i Pomněnka. Tak se stalo, že tito tři skončili shodně na druhém místě a vítězem byla Bonbón.

Velice zajímavou soutěží je vždy boj o lahev. Určený hráč brání petlahev zčásti naplněnou, to aby nebyla moc lehká. Ostatní mají za úkol petku sebrat a donést za určenou hranici. Pokud se ovšem obránce dotkne některého útočníka, musí tento oběhnout určený bod, což jej na jistou dobu připraví o možnost zapojit se aktivně do bojů. Jako jediný po dobu určených pěti minut dokázal útokům vzdorovat Frodo, který se tak stal vítězem tohoto zajímavého zápolení.

Hrát koulovačku ve čtyřech téměř nejde. Standa ale použil systém z první soutěže dneška, kde se každý pokoušel sebrat některému ze soupeřů šátek. Samozřejmě platilo základní pravidlo, kdo je strefen, vypadává ze hry. Ovšem ani tohle nebylo až tak dokonalé, tak to Standa upravil, že spolu bojovali Bonbón se Špuldou proti Pomněnce s Frodovi. Stále se hrálo o čtyři šátky. Každá dvojice měla ten svůj hlavní jako vlajku a pokud ho soupeř získal, bylo rozhodnuto. Pokud některá z dvojic získala oba vedlejší šátky, stala se vítězem. K tomu ale nikdy nedošlo. Zpravidla byli vybiti oba soupeři, nebo sebrán šátek – vlajka. Tohle nebyla soutěž, pouze hra, takže jsme vítěze nebodovali ani ho nemůžeme uvádět.

Odnést šátek co nejdál od startovní čáry a vrátit se. Tohle byl základ další soutěže. Problém byl v tom, že tohle všechno museli soutěžící stihnout do určeného času – vždy jiného. Kdo se nestihl vrátit, nemohl být hodnocen. Vítěz kola získal bod a při zisku tří bodů se mu zapisovalo pořadí. Nejlepší tu byl Frodo.

Takovou klidovou zábavou byl petang o cukrátka. Zkrátka namísto prasátka jsme vždy použili bonpari a kdo hodil svůj šátek nejblíže, onen bonbón získal. Pak jsme trošku běhali, když si na louce každý položil šátek tak, že byly stejně daleko od sebe a do čtverce. Každý dostal čtyři bonpari, které na šátek položil. Po odstartování mohl kdokoli komukoli sebrat jeho cukrátko, víc jich u sebe nesměl mít, a přenést si je k sobě. Po vypršení časového limitu jsme zjistili, že každý má stejně jako na začátku po čtyřech cukrátkách.

Brtník je medvěd, hrad z filmu Ať žijí duchové, ale také soutěž v tom, kdo déle vydrží na kmeni stromu. Je to tedy podle toho medvěda. Ten když šplhá pro včelí med, je neskutečně obratný. U Lvíčat nikdo až tak moc dlouho na tom stromě nevydržel, ale i tak jsme měli vítěze – Froda.

Vydali jsme se na cestu k městu, ale měli jsme ještě dost času nejen na stavbu hranice z klacků. Standa tuto disciplínu zařadil na místě, aniž by to tušil, kde ji občas, když jdeme na „naši“ louku, hráváme. I tentokrát šlo o co největší počet pater, ovšem nestavělo se, dokud stavba nespadne, jako obvykle, ale měla být vystavěna za pouhé tři minuty. Pak všichni postupně patra odebírali, takže jsme brzy zjistili, kdo jich měl nejméně, a naopak, že jich měl nejvíce Špulda, který se tak stal vítězem.

Když nechal Bahňák každého vyhledat pařez, na který se lze postavit, bylo všem jasné, co bude následovat. Ano: stoj na jedné noze, tedy další soutěž na výdrž. Šlo ale i trochu o šikovnost, protože kupříkladu Špulda dosti nešťastně spadl, čímž dopomohl k prvenství Pomněnce.

Při další zastávce zadal Tumaj úkol sehnat šišku borovice, modřínu, smrku a k tomu žalud. Všechno tohle tu bylo v okolí, jinak by to náš vedoucí nepožadoval. Kdo kolik těchto předmětů přinesl a správně pojmenoval, tolik dostal bodů. Všechny čtyři si připsal ovšem pouze Špulda.

A šišky ještě jednou. Všichni volili smrkové, protože jsou nejdelší. Úkolem bylo za co nejkratší čas vytvořit hada od jedné čáry ke druhé s tím, že mezi šiškami nesměla být mezera. Na tomto pravidle prodělal Frodo, kterému tam vedoucí takovou mezírku našli. Vítězem se tak stala Bonbón.

Pingpongovou pálkou a míčkem jsme dnes začali a také skončili. Nejprve si měly dvojice mezi sebou pinkat míček, dokud jim nespadne na zem. To se v obou případech stalo velice brzy, takže jsme přidali ještě sólové pinkání, při kterém se pokaždé musela otočit pálka – pinknout černou, pinknout červenou – a tak stále dokola. První z těchto disciplín vyhráli Pomněnka s Frodem a tu úplně poslední Špulda, který byl nejúspěšnější i celkově.

Na této, tedy čtyřsté první výpravě, jsme dopoledne a pak i odpoledne odehráli hrací dny naší velké hry Lov medvědů v tajze. Přestože tu byly zastoupeny čtyři party, hráli pouze zástupci dvou. Frodo a Pomněnka totiž neměli s sebou povinnou výbavu. Bonbón v každém hracím dni postoupila o jedno políčko a dostala se tak těsně před Ruskou hranici. Špulda byl pak ještě úspěšnější a dostal se na poslední políčko před Moskvou.