Výprava Pavoučků s rodiči
Ve čtvrt na devět začala výprava s rodiči, která kvůli počasí musela začít v klubovně místo v Rozdělově před kostelem. Jako zástupce rodičů někdy byl i starší sourozenec, většinou ze Lvíčat. Ale nebyla to podmínka, opět jsme přivítali i bývalé členy oddílu (Staré lvy).
Na této výpravě měli Pavoučci celkem tři hrací dny své celoroční soutěže Lov medvědů v tajze.
První soutěž bylo házení kostkou, kdy každý tým dítě-rodič měl postupně hodit všechna čísla na kostce (1 až 6). Hra byla dlouhá, protože nás na této výpravě bylo opravdu hodně.
Další soutěží byl slepý a navigátor. Navigátor měl za úkol provést slepého překážkami (osmičkou), ale tak, aby nezavadil o žádnou překážku. Byla dvě kola. Rodiče a jejich zástupci navigovali, děti představovaly slepce. Někteří tratí prolétli, někteří se i trochu zamotali.
Dále následovala další hra s kostkami. Položíš si na podlahu základní kostku ze hry Člověče, nezlob se. Na ni se postaví další, ale už větší. Vítězí ten, kdo postaví nejvyšší věž. Až ve třináctém kole bylo rozhodnuto, kdo je vítěz. Stavělo se následovně, liché kostky pokládal rodič a sudé dítko (pokud nepočítáme základní hrací kostku).
Na této výpravě se nesoutěžilo jen s kostkami ale také s balónky. Pinkalo se balónky ke zdi a zpět, ale balónek se musel pokaždé dotknout země. Tahle soutěž byla jedna z mála na jednotlivce. Po dětech si hru užili i rodiče nebo zástupci, pouze ho neměli pinkat, ale střílet. Při tomto střílení balónky často praskaly.
Další soutěž byla s dřevěnými puky. Dítko vyslalo puk do části klubovny mezi čárou z izolepy a zdí. Rodiče nebo jejich zástupci se měli snažit druhým pukem přiblížit co nejblíže, jak je to jen možné, nejlépe se dotknout. Rozhodovala vzdálenost obou puků.
Potom následoval oběd a šlo se ven do lesa k hřišti. A tam následovala další soutěž.
Soutěžilo se v běhu. Dítko mělo vyběhnout na skluzavku, sklouznout se z ní, běžet přes cestu a dát štafetu rodičovi nebo jeho zástupci. Rodič nebo jeho zástupce měl vylézt na lanovku, odrazit se a přejet s tím na druhou stanu. A tam se této partě stopl čas. Poté následovalo skupinové foto. A později se zase soutěžilo.
Jako další soutěž byla tenisovým míčkem ze svahu. Soutěžili dítka a rodičové nebo jejich zástupci zvlášť. Pro obě kategorie byla stejná pravidla, byly i stejné podmínky. Cílem této soutěže bylo dostat se co nejdál a co nejblíže cestě. Byla dvě kola.
Dále se šlo přes koleje po nové asfaltové cestě, která měla být asi cyklostezka. Také na ní se soutěžilo. Měl se tady hodit tenisák, který měl skákat z pole do pole. Soutěžili děti i rodiče nebo jejich zástupci zvlášť. Byl rovný povrch, takže se dobře hrálo.
Vyškrtej postupně všechna pole, byla další hra. Soutěžili nejdřív dítka a pak rodiče nebo jejich zástupci. Tato soutěž probíhala zase v lese.
Házení výkonnostních kolíků k bodu (puku). Každý měl vlastní odhodovou čáru. Hrálo se na tři vítězný. A potom, jako vždy, si zahráli i rodiče nebo jejich zástupci.
Předposlední soutěží bylo hledání lístečků se jmény schovaných v blízkém lese. Byla tam jména: Anna, Bažena (to není chyba), Cyril, David, Ema, František, Gustav, Hana, Ivan, Karel a Ludvík.
A poslední soutěží bylo házení tenisového míčku do čtverce z libovolné vzdálenosti. Vítězil soutěžící, který se trefil z největší vzdálenosti. Pokud se netrefil, byl hod neplatný.
Když Hanikulik a Fanda vypisovali diplomy, zahráli jsme si ještě běhací „na třetího“, takže jsme se i zahřáli. Všichni zúčastnění si celý den moc užili, i když později odpoledne již teplota klesala téměř k nule.
Dodal Honzik
