Dubnová výprava Lvíčat

Trošku jsem se obával, že někteří zapomenou, že po Velikonočním pondělí, kdy tedy není schůzka, následuje výprava. Že ale přijdou jen čtyři Lvíčata, to mě překvapilo i zamrzelo. Jediný, kdo byl omluven z důvodu nemoci, byl Tobi. Ostatní? Zapomněli. U rozdělovského kostela se tu sobotu 27. dubna 2019 sešli Basti, Bonbón, Kulik a Pomněnka. Z vedoucích dorazil Bahňák a já.

Počasí nebylo nějak přívětivé, na to že byl již konec dubna, ale jistá pranostika praví: březen, za kamna vlezem. Duben, ještě tam budem. A podle toho jsme se do jisté míry zařídili i my, když jsme odpoledne zašli raději do klubovny. Ono mělo také dost pršet. No, nebylo až tak divoké, ale přeci jen se nějaké srážky dostavily.

Hned na kraji lesa Bahňák vyhlásil, že dnes nebude „desítka“, neboť je po celonočním dešti všude hrozně mokro, ale „pařezovka“, při které se používají čísla i nižší, než je desítka. Pokud některý z vedoucích zvolá nějaké číslo, začne počítat a než se dostane k tomu poslednímu, musí se soutěžící postavit na libovolný pařez. Kdo to stihne, získá bod, kdo ne, je bez ohodnocení. Za celý den nejvíce bodů získal Basti – osm.

Bahňák program připravil s ohledem na nedávné Velikonoce, takže hned u první soutěže bylo rekvizitou natvrdo uvařené vajíčko. To měli soutěžící kutálet před sebou pomocí smrkové šišky. Byla dvě kola, tam a pak zpět, a celkovou vítězkou se stala Pomněnka.

U druhého závodu by byla spotřeba vajíček strašně velká, protože každý soutěžící postupně házel tenisovým míčkem nejprve na první pařez, když jej strefil, házel na druhý, a tak dál až k cílovému pařezu. Proběhla celkem dvě kola a nejlepšího času dosáhl Basti.

Podruhé jsme vajíčka použili k jejich kutálení či házení do dálky. Základním zadáním bylo, aby se vajíčko dostalo co nejdál po cestě a nerozbilo se. Někteří nejprve poslali svoje vyfasované vajíčko opatrně jen několik metrů od odhodové čáry, ale s každým kolem, kterých bylo celkem pět, byla místa dopadu vajec dál a dál. Které vajíčko se rozpadlo, jeho majitel dál nesoutěžil. Až v posledním kole se na první místo dostala Bonbón, která tak tuto soutěž vyhrála.

I čtvrtou soutěž jsme raději hráli s tenisáky. Kopalo se do nich. Byl to vlastně Indiánský fotbal, ale tentokrát obráceně – z kopce. Normálně se totiž hrává do vrchu, a pokud možno do co nejstrmějšího. Soutěžící se smí míčku dotknout pouze nohou, kopat do něj, jak se mu zlíbí, a dostat jej k určenému bodu, kterým jsem se tentokrát stal já. Vítězkou se ovšem stala Bonbón.

Došli jsme na takový pěkný plácek, kde bylo dostatek prostoru k tomu, aby se každý pokusil žonglovat s jedním z klacků, které někteří již delší dobu tahali s sebou. Zkrátka tady mohl každý s tím klackem běhat, jak se mu zlíbilo. Přesto, že Bahňák přidal ještě jedno kolo navíc, nikdo se již nezlepšil, a tak si prvenství odnesl Basti.

Spíš jako legraci, ale na body, vyhlásil Bahňák stejnou soutěž, tedy žonglování, ovšem s tím, že soupeři mohli po žonglujícím z určité vzdálenosti házet tenisovými míčky a snažit se onu větev shodit, nebo strefit soutěžícího, který možná ztratí rovnováhu. I tady byl nejlepší Basti, ale jeho čas byl o hodně horší než v prvním případě.

Na stejném místě jsme odehráli první hrací den naší velké hry Lov medvědů v tajze. Bonbón opustila Moskvu a vydala se na první políčko druhého herního plánu, na kterém jsou různě daleko již všechny party. Pomněnka s Kulikem se posunuli na druhé políčko stejného plánu a Basti přejel úspěšně přes ruskou metropoli a hned se hrnul k heliportu, chce v příštím hracím dni, který proběhne ještě na této výpravě, odletět až do Novosibirsku a tím všechny předehnat.

Pokračovali jsme směrem k Záplavům, kde Bahňák očekával hejna kachen, které se tu vždycky předháněly, která co sezobne. Proto také přinesl několik tvrdých rohlíků. Po kachnách ale ani památka. Nakonec se tu dvě ukázaly, ale velkou touhu po pečivu neměly.

Další velikonoční soutěž byla prostá: co nejrychleji, ale dokonale oloupat vajíčko.

Bahňák se stále poohlížel po vrbičkách, ale v místě, kdy jsme my byli, ony nebyly. Tak jsme vyrazili dál, směrem k hájovně Mrákavy a tady narazili na stejnojmennou naučnou stezku a kousíček po ní šli. Nicméně jsme se brzy oddělili a prošli lesem ke křižovatce silnic Kladno – Kamenné Žehrovice a Doksy – Srby. Na této křižovatce Bahňák nechal zjistit, který autobus by nás odtud odvezl nejdříve ke klubovně.

Navzdory tomu, že jeden autobus právě jel, my pokračovali lesem do míst, kde byly u cesty klády, což bylo vhodné místo k obědu.

Někdo začal s jednou z klád kolíbat, takže inspiroval Bahňáka k soutěži. Všichni se postavili na kládu a začali jí pohupovat sem a tam. Kdo spadl, již nehrál a kdo vydržel jako poslední, získal bod. A jak to tak u nás bývá, kdo měl tři body, končil, což byla v tomto případě jako první Pomněnka.

Prošli jsme téměř celým lesem od Doks k Rozdělovu, když Bahňák vyhlásil stavbu ze šišek, ale takovým tím způsobem: dvě vedle sebe, dvě napříč, další opět napříč, až na poledním patře mohla být jenom jedna šiška. Celkem na to měli všichni soutěžící patnáct minut. Za tu dobu všem jejich věžička spadla, mnohým dokonce několikrát. Pak si úspěšný stavitel postavil jednu věžičku jako jistotu a vedle se pak pokoušel o druhou. Třeba se podaří, aby měla více pater. Vítězkou se tady stala Bonbón, která jako jediná měla sedmipatrovou stavbu.

A ještě jednou téma Velikonoce. Když nechal Bahňák trhat stará stébla trávy, mysleli si všichni, že se jimi bude házet. Omyl. Každý měl uplést jakousi hodovačku, kdo dříve, lépe pro něj, ale musela také něco vydržet. I tady byla nejlepší Bonbón.

Za poměrně krátký čas jsme vešli mezi první domky města. Mířili jsme do klubovny. Odpoledne má docela dost pršet a není naším cílem promoknou a pak marodit. V jednu chvíli jsem se odpojil od ostatních a šel ke kostelu do auta pro klíče.

První, co nás klubovně čekalo, byla malá svačinka a po ní druhý hrací den naší hry Lov medvědů v tajze. Všechny tři zastoupené party byly do jisté míry úspěšné. Pomněnka s Kulikem postoupili na třetí políčko druhého hracího plánu a Bonbón na druhé. Basti si v Moskvě pronajal helikoptéru, čímž získal šanci dostat se v tomto hracím dni až do města Novosibirsk. Téměř se to podařilo. Ovšem špatné počasí přimělo vrtulník přistát na čtvrtém políčku druhého plánu, odkud musí Bastiho parta pokračovat dál vlakem. Nicméně se v tu chvíli dvojice Basti – Frodo dostala nejdále ze všech part.

Protože tu byli čtyři hráči, přišla ke slovu kuřecí olympiáda. Je to desková hra spíše pro malé děti, ale je u toho spousta legrace, takže si ji s chutí přítomná čtveřice zahrál a dokonce dvakrát. Zajímavé bylo, že v obou případech vyhrálo žluté kuřátko.

A desková hra ještě jednou, ale zcela jiná, náročnější i zábavnější – Lovci a sběrači. O pravidlech tu psát nebudu, ale doplním, že trvala déle než hodinu, nikdo se při tom nenudil a nejlepší v ní byl Basti. Byli jsme sice v klubovně, ale i tam se může hrát něco pohybového, kupříkladu liščí oháňky, tedy vytrhávání šátku zpoza kalhot. Tato disciplína je natolik známá, že ji tu popisovat nehodlám, a tak hned doplním vítěze, kterým se stala Bonbón.

Docela často hráváme různé varianty boje o roury, které mají být soupeři shozeny pomocí tenisového míčku. Protože tu byla jen čtyři Lvíčata, vytvořili jsme ze čtyř stolů jakési překážky, vždy uprostřed u stěny či u oken. V každém rohu pak byla jedna roura a tu strážil jeden z hráčů. Hrálo se každý proti každému a byly to neskutečně tvrdé boje, ze kterých vyšla nakonec vítězně Pomněnka.

Protože na tuto výpravu byly vyhlášeny tři hrací dny v naší velké hře, odehráli jsme v tuto chvíli ten poslední. Tady se nezúčastnili Pomněnka s Kulikem, protože při kontrole výbavy se ukázalo, že ji s sebou nemá právě Kulik. I Bonbón měla tento hrací den smolný. Na hrací kostce, která rozhoduje náhodně o postupu, jí padla čtyřka, což v tomto místě znamenalo, že se na trať sesula sněhová lavina, která nedovolila tudy projet. A tak byl úspěšný pouze Basti, který postoupil na páté políčko aktuálního herního plánu a získal tak pro svoji partu možnost na pondělní schůzce, tedy ještě v dubnu, dostat se až do města Novosibirsk.

Zkoušeli jsme ještě pár hříček s balónky, ovšem nebylo to až tak skvělé, jako když je nás více. Ale co. Zábava byla i tak.

Úplně na závěr si ti čtyři zahráli mrkev, což je úpolová hra, ale zase je lepší, když je hrána ve vícero hráčích.

Pořídili jsme ještě společnou fotku, oblékli se a vyrazili ke kostelu, kde i tato výprava končila. Při vyhlašování nejúspěšnějšího v bodování jsem musel zdůraznit rozdíl mezi prvním a druhým – o jediný bod. Tím úspěšnějším byl Basti a smolařem Bonbón.

Těm, co přišli, děkuji, že přišli. Těm co nepřišli, doporučuji přečíst si důkladně tento článek, aby pochopili, o co přišli, když nepřišli.

tumaj
2020-01-08
počet zobrazení: 2059