Lvíčata a jejich listopadová výprava

Výprava s hranatým číslem čtyři sta sedm začala jako obvykle u rozdělovského kostela ve čtvrt na devět. Naši dvounozí účastníci Bonbón, Viky, Pomněnka, Kulik, Basti, Honza, Mates, Klokan, Tumaj, Bahňák a Judy, byli doprovázeni účastníky čtyřnohými, Bahňákovou Kesou a Judmanovým Ronym. Takže nás bylo osm plus doprovod.

Nejdříve jsme se rozdělili do dvojic na etapovku. Výběr probíhal tak, že každý obdržel papírek se jménem Křemílek nebo Vochomůrka a s pár znaky. Pokud se znaky na dvou kartičkách shodovaly, patřili jejich vlastníci k sobě. Podle toho, jak rychle se každý z Křemílků stihl spojit se svým Vochomůrkou, byl ohodnocen bodovou nadílkou. Nejdříve se potkali Basti a Klokan.

V duchu večerníčkových příběhů jsme si zahráli také první soutěž výpravy, vymýšlení koledy na téma vánoční stromeček v desetiminutovém limitu. Nato jsme své dílo museli přednést a vedoucí s ostatními nás hodnotili od jedničky do čtyřky, která koleda byla nejlepší. Jako nejkvalitnější hitmakeři byli ohodnoceni Pomněnka s Kulikem.

Následovalo rozpoznávání rostlin. Každý z dvojice šel jinou trasou vyznačenou šipkami a obrázky roztodivných rostlin. Počet rozeznaných rostlin a výsledný čas určoval pořadí a počet bodů každé dvojice. Nejlépe skončily Viky s Bonbónem.

Pokračovali jsme hodem na dálku, který prověřil naše chytačské dovednosti a schopnost dohodit co nejdál. První z dvojice hodí při téhle hře míčem na co největší vzdálenost, ale tak, aby druhý z dvojice byl schopen míček chytit. Poté se házející přesune dopředu a chytá míček, který mu dříve chytající parťák hází z místa, kde byl míček chycen. Rozhoduje vzdálenost a zde se projevila silná ruka a dobré oko Bastiho a Klokana.

Při obědě jsme luštili zapeklitou šifru ve formě osmisměrky, ze které se vyškrtávala vybraná slova tak dlouho, než jsme odhalili pointu vtipu o džinovi. Nebyl sice příliš vtipný, ale přinesl body osiřelému Klokanovi, protože Basti musel z osobních důvodů výpravu opustit a věnovat se jiným záležitostem.

Následovala obdoba liščích oháněk, nazvaná shazování čepic. Je to kapku silová honička, ve které škodí každý každému a vyhrává ten, komu na hlavě zůstane čepice jako poslednímu. Tentokrát to bylasoutěž pro jednotlivce a vyhrála ji Bonbón. Stejná osůbka vyhrála i následující hru pro jednotlivce, Indiánský fotbal. Míč se při něm kope složitým terénem do určeného cíle. Většinou je to do kopce, přes křoví, a podobně.

Další etapa naší hry se nazývala Pečení kaštanů. Zatímco Křemílek sháněl po lese tři kaštany, Vochomůrka připravil ohniště a po přinesení kaštanů Křemílkem ho zapálil. Komu se oheň rozhořel jako prvnímu, ten dostal nejvyšší počet bodů. Zde se znovu vrátilo štěstí k Pomněnce a Kulikovi.

Následovala rychlovka ve sběru šípků, za přinesení deseti plodů tohoto léčivého keře získal nejvíc bodů Klokan, který se pro tuto příležitost spojil s Tumajem.

Mimo bodování jsme si potom procvičili určování azimutu a po návratu ke kostelu byl za vítěze čtyřsté sedmé výpravy vyhlášen Klokan. Vyhrál rovněž i etapovou hru.

Přestože na kalendáři bylo v den konání této výpravy dost pokročilé datum, počasí bylo jako na objednávku, sluníčko nám přálo a výpravu jsme si užili.

Zapsala Pomněnka

tumaj
2020-01-14
počet zobrazení: 2066