Webové stránky Lvíčat

Společné Vánoce Lvíčat a Pavoučků

Na vánoční výpravě, která se konala tradičně na libušínské základně Labyrintu, jsme se sešli v počtu devatenácti členů, z nichž jedenáct bylo Lvíčat – Klokan, Ryba, Frodo, Pomněnka, Bonbón, Viky, Mates, Basti, Lukáš, Vašík, Honza, a devět Pavoučků – Anička, Johanka, Tomáš, David, Kryštof (malý), Adam, Hugo, Terka. Ondra za námi dorazil druhý den. Samozřejmě tu byl i doprovod – Tumaj, Bahňák, Standa (mladší), Kryštof (velký) a Fanda. Standa (starší) s Judmanem za námi přijeli v sobotu.

Sešli jsme se tradičně v podvečer v Rozdělově u kostela. Tumaj vybral zavazadla na vozík a poslal nás pěšky obvyklou cestou lesem potmě a jenom vedoucí a tři nejstarší členové (Basti, Pomněnka a Frodo) si směli vzít baterky. Takže to bylo takové dobrodružství hned na úvod celé výpravy.

Když jsme dorazili do našeho obydlí, byli Pavoučci nejprve přiděleni k družinám Medvědů, Ropáků a Mufíků. Takto doplněné družiny mezi sebou porůznu soutěžily a výsledky se započítávaly do hodnocení jednotlivců, ale někdy také do soutěže družin o pětidenní výpravu. O tom rozhodovala vždy náhoda. Vítězná družina totiž házela kostkou a liché číslo znamenalo, že výsledek se počítá, sudé číslo – výsledek se nepočítá.

Po večeři, ke které byl chléb se sýrem, jsme se vrhli na soutěžení. Jeden z družiny vystartoval zpoza židle s míčkem v ruce, oběhl druhou židli a po návratu předal míček, tedy štafetu, dalšímu členu družiny. Šlo o rychlost a vytrvalost, běhalo se celou dobu, kdy se točila káča, kterou roztočil člen dané družiny. Zvítězili Mufíci a na kostce hodili lichou, takže pořadí se započítalo.

Další soutěž byla taky na rychlost, s tím rozdílem, že soutěžil každý sám za sebe. Běhali jsme po trati vybudované ze stolů a úkolem bylo co nejrychleji se dostat do cíle, ovšem pod stoly. Nejrychleji se skrz tento tunel dostal Vašík.

Následovala družinová soutěž s názvem Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Hra byla rozdělena na tři části. V první části (Dlouhý) si musel celý tým lehnout, natáhnout těla a utvořít co nejdelší řadu. V druhé části (Široký) se členové postavili, dotýkali se rozpaženýma rukama a opět vytvářeli co nejdelší řadu. Při poslední soutěži (Bystrozraký) museli členové družiny z co největší dálky přečíst text. Nakonec byli nejlepší Ropáci a jejich výsledek se počítal i do soutěže družin Lvíčat.

Druhý den byla k snídani paštika s rohlíky a poté jsme šli ven, utkat se na přilehlém fotbalovém hřišti ve štafetovém běhu. Délku úseků pro toho kterého běžce si každá družina určila sama, takže ti nejmenší mohli běžet málo a ti větší více. Zvítězili Mufíci, ale hodili sudé číslo, takže výsledky se do soutěže družin nepočítaly nikomu, do bodování jednotlivců na této výpravě ovšem ano.

Následoval indiánský fotbal se třemi míčky, které musely být uváděny do pohybu pouze kopáním. Jak Pavoučci, tak Lvíčata tohle před časem hráli na svých výpravách, tak všichni nejspíš víte, o co šlo. Jenže tady byly ty míčky hned tři. Fyzicky náročná disciplína zahrnující i běh do kopce skončila vítězstvím Mufíků, kteří neměli v hodu kostkou štěstí – výsledky se započítávaly.

Další disciplínou byl turnaj v Brtníku. Do jednotlivých soubojů nastupoval vždy jeden člen družiny. Takto vzniklá trojice pak visela na kmenech stromů v libušínském lese, dokud jeden po druhém neodpadli, přičemž se počítalo pořadí do družin. Nejlepšími přícuckami byli Mufíci a tentokrát už se jim námaha vyplatila a pořadí se započítalo.

Po Brtníkovi jsme se pustili do přehazované, ve které hodil jeden člen družiny míček do dálky. Z místa, kam míček dopadl, házel první ze soupeřů, ale do protisměru. Tak se vystřídali všichni z družiny a byl určen vítěz. Vyhráli Medvědi a hodili lichou.

K obědu byl „Maďarák“, tedy maďarský guláš s kolínky, který uvařil Bahňák, zatímco my jsme se rozdělili do dvou skupin a zahráli jsme si Impulsy.

Po obědě jsme chvilku odpočívali, než služba umyla nádobí, a poté pokračovali ve venkovních disciplínách. První z nich bylo namotávání špagátu na klacek ve družinách a šlo tu o rychlost a také o to, aby se provázek nedotkl země. Vyhráli Mufíci a pořadí se započítalo.

Druhou soutěží, tentokrát pro jednotlivce, byl odraz míčku od opěradla lavice. Čím dále se míček odrazil, tím lepší umístění měl člověk, který jej hodil. Tahle zrádná disciplína vypadá jednoduše, ale čím větší silou člověk hodí, tím menší přesnost obvykle jeho hod má. Takže jde o to, vybalancovat přesnost a sílu. Nejlepší byl v této disciplíně Frodo, člen které družiny??? No přece Mufíků, což ovšem nehrálo vůbec žádnou roli.

Třetí odpolední soutěží bylo družinové zápolení o ubránění stavby věže z kostek. Jeden stavěl uprostřed kruhu věžičku z deseti kostek a ostatní členové družiny ji vně toho kruhu bránili. Zbytek osazenstva se pokoušel postavenou stavbu shodit kulivem, tedy prodloužit čas, za který bude všech deset kostek na sobě. Vyhráli opět Mufíci a hodili lichou.

Následovaly liščí oháňky dvojic, při kterých v každém kole poslední tři členové získali po bodu, a když dvojice nastřádala tři body, byla u cíle. První získali své tři body Frodo s Hugem.

Ulítaní jsme se vrátili na základnu, abychom připravili štědrovečerní večeři, nazdobili stromeček, prostřeli stůl, připravili svíčky do skořápek a dárky pod stromeček.

Když bylo všechno připraveno, začal náš oddílový Štědrý večer, samozřejmě slavnostní večeří, po které tři nejstarší členové rozdali dárečky, a když jsme uklidili, co po rozdávání zbylo, rozkrojili jsme si každý svoje jablíčko. Na to následovalo velké uklízení a pouštění skořápkových lodiček.

Jako každý rok i na tenhle připravili vedoucí velkou kvízovou soutěž, co je na obrázku, jehož části nám náhodně odkrýval Standa, dále jsme měli za pomoci obrázkových nápověd a indicií odhalit frázi o dvou slovech a třetím kvízovým odvětvím bylo bleskově postřehnout, co je na promítnutém obrázku. Nejvíce bodů si i v této velké soutěži připsali Mufíci, nicméně v tomto případě se kostkou neházelo.

Poslední den této výpravy jsme zahájili snídaní, ke které bylo cukroví od maminek, ale také tu byla vánočka.

Takto získanou energii jsme vynaložili do dalšího soutěžení. Nejprve nás čekalo oddílové bingo. Každý dostal kartičku se čtverečkovou soustavou čtyři krát čtyři. Do každého políčka jsme si mohli vepsat libovolná jména členů oddílu včetně vedoucích. Pak byla losována právě ta jména. Kdo měl některé vylosované jméno ve své tabulce, zaznamenal si to. Když měl někdo vyplněný jakýkoli řádek, nahlásil to. Stejně to bylo u sloupku i úhlopříčky a samozřejmě u zcela vyplněného binga. Nejúspěšnější tady byl Klokan.

K tradičním hrám našich vánočních výprav patří živé pexeso, do kterého se zapojují i vedoucí, to aby nás byl dostatečný počet. Postupně každý s někým vytvořil dvojici, která mezi sebou soutěžila a která nejprve odešla z místnosti. Pak byly vytvořeny rovněž dvojice, které se dohodly na společném zvuku, slovu či dokonce kratičké větě. Nato se všichni promíchali. Soutěžící pak vyvolávali dva hráče z pole a pokud jejich zvuky byly shodné, znamenalo to bod a pokračování ve hře. Vzniklo u toho mnoho povyku a také mnoho legrace a zabralo nám to vlastně zbytek dopoledne.

Po špagetách k obědu jsme uklidili základnu a vydali se na autobus směr Kladno. Po příjezdu jsme vyhlásili vítěze bodování a pak už jsme se rozběhli každý domů s přesvědčením, že Vánoce můžou být i dvakrát v roce.

Sepsali Pomněnka a Tumaj

Ještě jednou děkujeme mamince Pomněnky, Tomáše a Johanky za sekanou a za bramborový salát maminkám Bonbóna a Viky, která ještě přidala výtečnou vánočku. Děkujeme.